Služebnictvo staví kolem stolu, na němž se to vrší lahůdkami, dřevěnou zástěnu. U tabule bude večeřet Montezuma II. (1466–1520). Ten od roku 1502 sedí na aztéckém trůnu a s přibývajícím časem se stále více chová jako polobůh.
Když jí, nesmí se ho nikdo dotknout, a dokonce ho ani vidět. Během večeře přitom spořádá i tři desítky chodů. Stejně náruživý je i v sexu. Podle některých zdrojů čítá jeho harém neuvěřitelných 4000 souložnic.
„Před jeho návštěvou si vždy dával čokoládu,“ píše britský historik Hugh Thomas (1931–2017). Ta má afrodiziakální účinky a vladaře dokonale připraví na následující orgie.
Před návštěvou nevěstince přitom Montezuma II. nepije jeden šálek, ale vyzunkne jich klidně i dvacet.
Doba rozkvětu
Před dobře naloženého Montezumu II. předstupuje udýchaný posel. „Bílý bůh se vrátil.
Přišel po moři v bouři, od východu, na velkých člunech bíle okřídlených,“ zpravuje panovníka, který před pár okamžiky snědl celý talíř ryb, které mu jeho sluhové donesli až z 300 kilometrů vzdáleného Mexického zálivu. Podobné extravagantnosti si může dovolit.
Aztécká říše za jeho vlády nesmírně vzkvétá. Žije v ní 11 milionů obyvatel a Montezuma ji navíc výrazně rozšíří na jih.
Posel mluví o právě dorazivších Španělech, jejichž vůdce Hernána Cortése (1485–1547) budou mylně považovat za boha Quetzalcoatla.
Montezuma se proto v květnu roku 1519 nechá vysadit na zlatá nosítka a v doprovodu čtyř set šlechticů se vydá na cestu.
Skončí ukamenovaný
Na aztécké hlavní město, jímž je Tenochtitlán, se snáší vlahá noc. Po setkání s Cortésem se Montezuma rozhodne vzít španělské návštěvníky do své metropole a ubytovat je ve svém paláci. Conquistadoři jsou z Tenochtitlánu unešení.
„Před námi se třpytilo bílé moře domů hlavního města, které má tržiště tak velké, že by se na ně vešla dvakrát celá Salamanca,“ vzpomíná kronikář Bernal Diaz (1492–1585). Metropole se totiž za Montezumovy vlády nebývale rozroste.
Žije v ní asi 300 tisíc lidí. Pozvat sem Španěly ale není dobrý nápad. Montezuma je zde zprvu hostí, pak se ale de facto stane jejich vězněm. Aztékům se situace ani za mák nelíbí.
Když 30. června roku 1520 vystoupí panovník na balkon, aby je uklidnil, ukamenují ho.
(Foto: wikipedia.org, pinterest.com)