„Ano, nechám ji vybudovat přímo tady,“ promne si ruce egyptský faraon Chufu poté, co si prohlédne nedalekou gízskou plošinu.

Jen několik měsíců nato sem nažene desetitisíce dělníků, kteří po letech usilovné dřiny vztyčí k nebi vůbec největší pyramidu v Egyptě! Fakt, že na stavbu kamenného kolosu padne téměř celý státní rozpočet, ctižádostivého panovníka vůbec nezajímá…

Ambiciózní stavitel

Faraon Chufu (vládl asi v letech 2554–2531 př. n. l.) má velké plány. Už jako mladík si umane, že svého otce Snofrua (vládl asi v letech 2589–2554 př. n. l.) v mnohém předčí a dělá všechno pro to, aby svých slov dostál.

„Svému veleúspěšnému otci se pokusil nejen vyrovnat, ale mínil ho i v řadě oblastí překonat,“ píše historička Milada Vilímková (1921–1922).

Chufu tak naplánuje řadu vojenských tažení do Núbie a na Sinajský poloostrov, zintenzivní těžbu v měděných a tyrkysových dolech a na východním břehu nad Memfidou vystaví vůbec první přehradu všech dob. Kolosální má být i jeho hrobka, kterou si nechá vztyčit na gízské plošině…

Nejvyšší pyramida v Egyptě

„Takhle to dál nejde,“ povzdechne si faraon při pohledu na rozestavěnou pyramidu. Stavební práce podle něj nepostupují tak rychle, jak by měly, a proto se rozhodne přibrat další dělníky.

Podle řeckého historika Hérodota (asi 484–425 př. n. l.) jich tehdy na staveništi v Gíze dře do úmoru více než 100 000, většině současných historiků se však toto číslo zdá poněkud nadsazené.

„Nebylo tam dost místa, aby se tam tolik lidí mohlo současně pohybovat… Muži by si vzájemně překáželi,“ míní německý spisovatel Michael Hasse (*1960).

On sám se domnívá, že na Velké pyramidě pracuje zhruba 30 000 lidí, kteří se střídají po tříměsíčních směnách. Jak se jim však povede vztyčit k nebi více než 140 metrový monument, vysvětlit nedokáže…