„Tu sběř, která přežije, pošleme do kolonií,“ prohlásí vévoda z Cumberlandu, když přihlíží krvavému vraždění na Skotské vysočině. Je rozhodnutý s jakobitskými povstalci skoncovat.

„Dám přednost Williamovi před Frederickem,“ uvažuje anglický král Jiří II. (1683–1760) o svém následníkovi. Mladší syn William vévoda z Cumberlandu (1721–1765) je jeho oblíbencem.

Vyklubal se z něj schopný vojevůdce, který se proslavil už ve 22 letech během válek o rakouské dědictví.

Bojuje o trůn

Příležitost předvést své válečné umění dostává brzy poté na domácí půdě.

Jakobité, příznivci prince Karla Edwarda Stuarta (1720‒1788), vnuka sesazeného krále Jakuba II. Stuarta (1633‒1701), chtějí znovu získat trůn pro Stuartovce a vyhnat z Británie hannoverskou dynastii, jíž je William příslušníkem.

Karel Edward se staví do čela skotské armády a pochoduje směrem k Londýnu. Cumberland ho má zastavit. „Budeme je pronásledovat až ke skotským hranicím,“ prohlásí a svůj cíl splní.

Další akce na severu nechává na generálporučíkovi Henrym Hawleyovi (1685‒1759).

Hodinová bitva

Sám se vrací na jih, aby ochránil anglické pobřeží před chystanou francouzskou invazí, jenže na severu se situace nevyvíjí dobře. Hawley 17. ledna 1746 nezvládne bitvu u skotského Falkirku. Cumberland proto spěchá zpátky za ním.

Předposlední lednový den dorazí do Edinburghu. „Žádná milost, nikdo nesmí přežít,“ cepuje svoje vojáky. Když si je jist taktikou, vyráží s nimi k jakobitskému hnízdu v Inverness. V polovině dubna 1746 zde nepřítele na bahnitém terénu drtivě porazí.

Bitva trvá pouhou hodinu. Smrt v ní najde na 1500 jakobitů.

Nemá slitování

„Dobíjejte je!“ přikazuje vévoda. Jeho bojovníci obcházejí bojiště a dorážejí bez milosti nepřátele, kteří se ještě hýbou. Osady povstalců Cumberland nařídí vypálit do základů.

Dobytek v počtu asi 20 000 kusů nechává prodat, čímž zničí podstatný zdroj obživy Skotů. Vůdci jakobitů přicházejí o hlavu. Příznivci sice Cumberlanda označují jako „sladkého Williama“, nepřátelé mu však od této chvíle přezdívají „Řezník“.

Nazývá ho tak ovšem poťouchle i jeho starší bratr Frederick (1707‒1751), který si kompenzuje vztek, že otec vojevůdcovství nesvěřil jemu.

(Zdroj: HISTORY revue)