Robert II. z Artois, vůdce francouzského vojska ve Flandrech, upřeně hledí do mapy, kterou před malým okamžikem za tučný obnos zakoupil od jakéhosi místního vykuka. V plánu jsou vyznačeny pozice jeho nepřátel i nástrahy terénu, jež na rytíře čekají.

Do střetu u Courtrai s flanderskými městskými milicemi se mu vůbec nechce.

„Jsou to prosťáčci. Co by se nám mohlo stát?“ Tento názor ve francouzském velitelském stanu ale nakonec převáží. 11. července 1302 v šest hodin ráno už jsou obě vojska připravená se do sebe zaklesnout.

Pozici mají jednoznačně lepší Flanderští, jejichž ležení se nachází východně od města Courtrai (dnes belgický Kortrijk) a obklopuje ho několik vodních příkopů i rozbahněný terén. Francouzi jsou ale zase v přesile.

Proti 8000–11 000 Flanderských, v drtivé většině pěšáků málo uvyklých boji, stojí 7000–20 000 nepřátel, z nichž až 3000 jsou zkušení rytíři, vesměs na koních (počty vojáků se v různých pramenech dramaticky liší).

Cenná kořist

V devět hodin začíná samotná bitva. Jako první přicházejí ke slovu kušiníci, kteří vypálí své salvy. Pak se podle úmluvy dává do pohybu francouzská pěchota. To je však něco, co rytíři na koních nedokážou skousnout.

Robert z Artois (1250–1302) v té chvíli vydává rozkaz, aby se i oni pustili vpřed.

Podle některých podlehl nátlaku těžkooděnců, podle jiných se rytíři dali do pohybu samovolně navzdory příkazům. Začíná mela! První Francouzi už si lámou vaz při překonávání vodního příkopu, když jejich koně špatně došlápnou.

Další v podmáčeném terénu skončí pohřbení pod těly zvířat, jiní se chytají do připravených pastí.

Ti, kteří se přece jen dokážou zformovat k úderu na Flanderské, jsou překvapivě odraženi. Jakmile to vidí Robert, vrhá se sám do boje v čele zálohy. I jeho srazí nepřítel z koně. „Jsem hrabě z Artois!“ hodlá se vzdát. „Neznáme tě!“ odpovídají mu Flanderští. Ubijí ho k smrti a s ním i výkvět francouzské šlechty.

Mrtvoly pak připraví o zlaté nebo pozlacené ostruhy, které si toho dne rytíři připnuli ke zbroji, i když je obvykle používali jen při turnajích. Snad si byli tak jisti svým vítězstvím, že se k němu předem patřičně vyzdobili…

(Zdroj: HISTORY revue)