V přítmí chalupy sedí kolem stolu osm lidí. Drží se za ruce se svými sousedy. Jejich obličeje jsou stažené soustředěním. Se zavřenýma očima pronášejí jedním hlasem: Zavítejte k nám, dobří duchové, a poučujte nás, abychom uposlechli vaší rady.“ Jedna žena sebou škubne. Její ruka najde tužku.
V transu kreslí na papír před sebou obraz podivné rostliny, která snad nepochází z tohoto světa.
Na konci devatenáctého a v první polovině dvacátého století patří spiritismus, též nazývaný duchařina, k oblíbené kratochvíli horalů z Krkonoš. Ve stovkách chalup se po večerech scházejí malé skupinky lidí na takzvaných seancích. Společně se snaží navázat spojení s duchovním světem. Věří, že duchové jim mohou poskytnout radu, sílu i spojení s přírodou.
Posedlost oním světem
Spiritistickou nauku do Krkonoš přinesl na sklonku devatenáctého století továrník z Horního Starého Města u Trutnova Ignác Etrich(1879 – 1967). Nejvíce ji však zpopularizoval Karel Sezemský(1860 -1922), který byl iniciátorem edice Spirit a vydavatelem časopisu Posel záhrobní. V roce 1889 měl spiritismus asi šedesát tisíc příznivců. Největší oblibě se těšil na Novopacku, Jilemnicku a Vysocku.
Někteří badatelé soudí, že krkonošské horaly přivedla ke spiritismu nespokojenost z církví, jiní argumentují jejich osamělostí, která je přiměla k ponoření se do jejich nitra. Co bylo skutečným důvodem, však nikdo neví. Jisté je, že spiritisté v Krkonoších přežili i druhou světovou válku a v šedesátých letech se také tajně scházeli v Českém ráji.
Za komunistů se museli setkávat v tajnosti, neboť tehdejší režim se na spiritismus díval jako na nežádoucí pověru.
Svědectví duchů
V Krkonoších dodnes žijí pamětníci spiritistických seancí. V duchovním světě prý hledali především duchovní útěchu a na duchařská setkání vzpomínají v dobrém. Někdy však byli svědky událostí, z kterých je doslova mrazilo v zádech. Pan Adámek například vzpomíná, že spiritisté se scházeli v Pasekách nad Jizerou v chalupě zvané Na Boušíně.
Zde se prý stal svědkem následující příhody: „Najednou jsem slyšel tu starou tetku, která neuměla ani německy, nebo jinak než česky. Hovořila perfektní angličtinou, víte, já už se tenkrát učil anglicky. Moc toho nepověděl, ten duch, jen že je tady a že zase odchází.
Já otamtud utíkal pryč, to bylo moc…“Znamená to, že se spiritistům opravdu podařilo navázat spojení se záhrobím?
Facebook
Twitter
RSS