Na ženy je většinou nahlíženo jako na pohlaví, které vypláče hektolitry slz. Muži naproti tomu zůstávají údajně s kamennou tváří i při těch nejtragičtějších situací. Je tomu ale skutečně tak?
Obecným stereotypem rozšířeným hlavně v západních zemích je žena, kterou rozpláčou špatné zprávy, smutné filmy, ale i reklamy na pleny. Mužské oko zatím zůstává suché i u těch nejsmutnějších událostí. Tyto všeobecně sdílené představy o mužském a ženském pláči ale mají jak kulturní, tak biologické kořeny. Z řady výzkumů vyplývá, že muži skutečně roní méně slz než ženy.
Obě pohlaví přitom rozesmutní stejné emocionální podněty. Dámy na ně ale reagují mnohem více. Vědci z Tilburské univerzity v Nizozemsku například zjistili, že ženy v průměru pláčou pětkrát častěji než muži. Silnější pohlaví také pláče kratší dobu. Když na to přijde, stačí jim pouhé 2 – 3 minuty slz.
Ženy naproti tomu pláčou v průměru kolem šesti minut, jsou ale schopné i „maratonů slz“ trvajících více než hodinu v kuse.
Hlavní viník – hormony
Ke kratšímu a méně intenzivnímu pláči mají muži pravděpodobně biologické predispozice. Podle odborníků je pláč potlačován mužským hormonem testosteronem. U žen je zase častý pláč spojován s prolaktinem – hormonem, který v těhotenství stimuluje rozvoj mléčné žlázy a po porodu tvorbu mateřského mléka. Prolaktin také ovlivňuje vyzrávání vajíčka a ženský menstruační cyklus.
Tuto teorii podporuje výzkum žen před menopauzou, které mají nižší hladinu prolaktinu a vyšší hladinu testosteronu. Výsledky studie ukázaly, že starší ženy pláčou méně než ženy mladší. Podle britského výzkumu z roku 2002 také před začátkem působení pohlavních hormonů v pubertě pláčou chlapci i dívky přibližně stejně.
Hladina hormonů je tedy, co se týče pláče, významným faktorem.
Za rozdíly v intenzitě pláče mohou podle odborníků také kulturní odlišnosti. Ačkoliv muži i ženy roní slzy po celém světě, v některých zemích – zejména těch chudších, lidé obecně pláčou méně. Vědci se domnívají, že tyto rozdíly v množství pláče mezi jednotlivými zeměmi mohou být způsobeny odlišnými kulturami.
Facebook
Twitter
RSS