Proč nesměly mít artikulární kostely ani věžičku?

Císař Leopold I. je pod tlakem. Musí povstalcům ustoupit. Souhlasí, aby si v Horních Uhrách vybudovali protestantské kostely. Ale pozor! Tak jednoduché to mít nebudou.

Habsburk jim stanoví řadu podmínek, které musejí při jejich výstavbě dodržet…

Náboženský útlak, bída a úřednická šikana. Protestanti v Horních Uhrách (na území dnešního Slovenska) už toho mají dost. V roce 1678 rozpoutají povstání, do jehož čela se postaví kníže Imrich Thököly (1657–1705).

Vzbouřenci dosáhnou na bitevním poli několika úspěchů, a protože habsburskou říši tehdy ohrožují i Turci, rozhodne se císař Leopold I. (1640–1705) vyjednávat.

Na sněmu v Šoproni (na západě dnešního Maďarska) roku 1681 Thökölymu částečně ustoupí. Mimo jiné vydá artikul (zákonný článek), v němž souhlasí se zřízením téměř 40 protestantských kostelů na území Horních Uher (odtud se jim říká artikulární).

Leopold I. se rozhodne s povstalci vyjednávat.

Naschvály je nezastaví

„Žádný kámen, cihly ani železné hřeby! Artikulární kostely budou celé ze dřeva a každý z nich musí být vystavěn v průběhu jednoho roku!“ nařizuje příslušný výnos.

Zároveň „nesměl mít… věž, aby nebyl vidět zdaleka, a základy mohly být hluboké jen půl metru“, dodává současná slovenská publicistka Tatiana Michalková. Ani tak očividné naschvály ale protestanty nezastaví.

Inspirují se u stavitelů ve světě a vybojovanou kvótu v průběhu let z větší části využijí. Jeden z nejkrásnějších artikulárních kostelů (dodnes se jich na Slovensku dochovalo pět) vyroste roku 1726 v Hronseku u Banské Bystrice.

Thököly u císaře prosadí výstavbu téměř 40 protestantských kostelů.

S bažinou bojují lípy

Habsburští úředníci pro něj vybrali místo u řeky Hronu, v záplavové oblasti se spoustou bažin. Obyvatelé Hronseku si i s tímto podrazem poradí a na pozemku vysázejí lípy, které ho budou kořeny „vysoušet“.

Samotný kostel má půdorys kříže – delší rameno měří 23 metrů, to kratší pak 18 metrů – a je vysoký 8 metrů.

Klenbu ve tvaru obrácené lodi podpírají v rozích točené sloupy, do kostela vede pět vchodů a po obvodu hrázděné stavby je umístěno 30 oken. Uvnitř se nachází „1100 míst k sezení, přičemž lavice jsou uspořádány amfiteatrálně (stupňovitě – pozn. red.), což umožňuje, že z každého místa je vidět na oltář“, přibližuje důmyslně vyřešený interiér současný publicista Bohumil Brejžek.