Císař Leopold I. je pod tlakem. Musí povstalcům ustoupit. Souhlasí, aby si v Horních Uhrách vybudovali protestantské kostely. Ale pozor! Tak jednoduché to mít nebudou.
Habsburk jim stanoví řadu podmínek, které musejí při jejich výstavbě dodržet…
Náboženský útlak, bída a úřednická šikana. Protestanti v Horních Uhrách (na území dnešního Slovenska) už toho mají dost. V roce 1678 rozpoutají povstání, do jehož čela se postaví kníže Imrich Thököly (1657–1705).
Vzbouřenci dosáhnou na bitevním poli několika úspěchů, a protože habsburskou říši tehdy ohrožují i Turci, rozhodne se císař Leopold I. (1640–1705) vyjednávat.
Na sněmu v Šoproni (na západě dnešního Maďarska) roku 1681 Thökölymu částečně ustoupí. Mimo jiné vydá artikul (zákonný článek), v němž souhlasí se zřízením téměř 40 protestantských kostelů na území Horních Uher (odtud se jim říká artikulární).
Naschvály je nezastaví
„Žádný kámen, cihly ani železné hřeby! Artikulární kostely budou celé ze dřeva a každý z nich musí být vystavěn v průběhu jednoho roku!“ nařizuje příslušný výnos.
Zároveň „nesměl mít… věž, aby nebyl vidět zdaleka, a základy mohly být hluboké jen půl metru“, dodává současná slovenská publicistka Tatiana Michalková. Ani tak očividné naschvály ale protestanty nezastaví.
Inspirují se u stavitelů ve světě a vybojovanou kvótu v průběhu let z větší části využijí. Jeden z nejkrásnějších artikulárních kostelů (dodnes se jich na Slovensku dochovalo pět) vyroste roku 1726 v Hronseku u Banské Bystrice.
S bažinou bojují lípy
Habsburští úředníci pro něj vybrali místo u řeky Hronu, v záplavové oblasti se spoustou bažin. Obyvatelé Hronseku si i s tímto podrazem poradí a na pozemku vysázejí lípy, které ho budou kořeny „vysoušet“.
Samotný kostel má půdorys kříže – delší rameno měří 23 metrů, to kratší pak 18 metrů – a je vysoký 8 metrů.
Klenbu ve tvaru obrácené lodi podpírají v rozích točené sloupy, do kostela vede pět vchodů a po obvodu hrázděné stavby je umístěno 30 oken. Uvnitř se nachází „1100 míst k sezení, přičemž lavice jsou uspořádány amfiteatrálně (stupňovitě – pozn. red.), což umožňuje, že z každého místa je vidět na oltář“, přibližuje důmyslně vyřešený interiér současný publicista Bohumil Brejžek.
