Mezi laureáty Nobelovy ceny se žádný rejsek nevyskytuje. To asi málokoho překvapí, koneckonců, proč by hmyzožravec měl získat ocenění švédské královské akademie věd.

Přitom poměr velikosti rejskova mozku proti zbytku těla by mohl slibovat, že v něm dříme slušný potenciál. Jenže v tomto případě jednoduchá matematika neplatí.

Řada lidí je přesvědčena, že jedním z měřítek inteligence je poměr mezi velikostí mozku a váhou těla. Ale to by znamenalo, že drobný rejsek by měl být schopný značných intelektuálních výkonů, jimiž ve skutečnosti příliš proslulý není.

Lidský mozek váží 1,3 až 1,5 kilogramu, což není zas tolik. Je to rozhodně méně než například 8,5 kilogramu u kosatky nebo pět kilogramů u slona. U člověka ale mozek představuje zhruba dvě procenta tělesné hmoty, což je více než u zmíněných kosatek či slonů.

Ono je to však trochu složitější. Rejsek má relativní váhu mozku v poměru k váze těla čtyři procenta, ale mezi nositeli Nobelových cen žádný takový není.

Vědci  z londýnské univerzity University College London (UCL) analyzovali údaje o velikosti mozku a těla stovek žijících i vyhynulých netopýrů, masožravců a primátů, a dokázali rozpoznat trendy, které se odvíjely během milionů let.

Jak se vyvíjeli, zmenšoval se například mozek netopýrů mnohem pomaleji než jejich těla, což vyústilo ve větší relativní váhu mozku. V tomto případě mohla být příčinou potřeba adaptace, uvedli vědci.

S menším tělem se lépe manévruje, ale zároveň si netopýři uchovali dostatečnou rozpoznávací výkonnost, aby se dokázali pohybovat a lovit ve tmavém prostředí.

Podle jednoho z autorů výzkumu Jeroena Smaerse se změny ve velikosti těla často odehrávají nezávisle na změnách velikosti mozku a naopak.

To znamená, uzavřel Smaers, že relativní váha mozku v poměru k hmotnosti těla poskytuje jen omezenou informaci o inteligenci jedince. Takže ani v nejbližší době žádný rejsek se na seznam laureátů Nobelových cen nezapíše.