Pražské Klementinum bouří nadšením a na pódiu se spokojeně uklání dirigent a autor hudby. Jeho monumentálnímu alegorickému dílu ze své lóže aplauduje i císař.
V rodných Louňovicích pod Blaníkem se budoucímu hvězdnému skladateli vrcholného baroka dostává hudebního vzdělání od otce, místního kantora a varhaníka.
To ale brzy talentu Jana Lukáše Zelenky (1679–1745) přestává stačit, a tak se přesouvá do jezuitské koleje pražského Klementina.
Jako vyhledávaný violista se stává členem souboru císařského místodržícího Ludvíka Josefa z Hartigu (1685–1735), od roku 1710 ho ke svému dvoru do Drážďan přetáhne saský kurfiřt.
Císařská hudba
Do Drážďan už přijíždí Jan Dismas Zelenka. Jméno Dismas si hudebník vybírá z dodnes nejasných důvodů.
Vzhledem k tomu, že se tak jmenoval muž ukřižovaný po Ježíšově pravici, nejspíš tato volba souvisí se Zelenkovým příklonem k tragickým a melancholickým skladbám.
Zelenka studuje v Itálii i ve Vídni a v Čechách na sebe výrazně upozorní u příležitosti korunovace císaře Karla VI. (1685–1740) českým králem v září 1723, když zkomponuje a také s orchestrem provede za účasti panovnického páru alegorické dílo o životě svatého Václava.
Jen pro nejlepší
Věhlas Jana Dismase Zelenky roste. Začíná se mu přezdívat „Český Bach“ a jeho umění harmonie ho řadí ke špičce skladatelů doby vrcholného baroka.
Soustřeďuje se především na duchovní hudbu a slavnostní mše. Vede drážďanskou dvorní kapelu a je jmenován dvorním skladatelem.
„Měl k dispozici skupinu špičkových italských zpěváků vyškolených za nemalé náklady, jimž mohl napsat i ty nejnáročnější party,“ vysvětluje současný český dirigent a varhaník Adam Viktora.
Majetek panovníka
Už na konci 30. let se ale prohlubují Zelenkovy problémy s chronickou srdeční vadou. Jako by se ale zhoršující fyzický stav promítl i do jeho tvorby, v níž se posilují emoce a hloubka projevu.
S obdivem se o něm vyjadřují veličiny jako Johann Sebastian Bach (1685–1750) nebo Georg Philipp Telemann (1681–1767).
Když Jan Dismas Zelenka v noci z 22. na 23. prosince 1745 v Drážďanech umírá, jeho dílo je uloženo do archivu jako vzácný majetek saského panovníka a je na dlouhou dobu zakázáno jeho skladby opisovat či vydávat.
