Mohl by prsten způsobit pád celých legií? Záhadný artefakt ze 4. století, údajně vlastněný římským důstojníkem jménem Silvianus, byl nalezen s podivným varováním. Od jeho vykopání si smůlu připisuje řada archeologů i historiků.

Co skrývá tento kousek zlata z britské minulosti? A jedná se jen o náhodu, nebo skutečné prokletí?

V roce 1785 nachází na okraji anglického Silchesteru místní farmář masivní zlatý prsten, nečekaně těžký, zdobený římským nápisem a záhadnou rytinou.

Na prstenu je vyryto: „Seniciane Vivas In Deo“, což v překladu znamená „Seniciane, kéž žiješ v Bohu.“ O několik desítek let později, v římském chrámovém komplexu u Lydney Park v Gloucestershire, objevují archeologové olověnou tabulku s kletbou.

Silvianus, údajně původní vlastník prstenu, žádá boha Nodense, aby nedopřál zdraví tomu, kdo prsten odcizil, dokud nebude vrácen. Odborníci se domnívají, že by právě tento nález mohl souviset se zlatým prstenem ze Silchesteru.

Přímý důkaz sice chybí, ale začínají se šířit zprávy, že prsten přináší smůlu těm, kdo ho vlastní. Legendy o jeho prokletí sílí a záhadný artefakt si vyslouží přezdívku Silvianův prsten.

Ztracený v překladu, nalezen v legendě?

Kletbová tabulka, tzv. defixio, nalezená v chrámu boha Nodense, obsahuje text, který zní spíš jako výhrůžka než prosebná modlitba.

Silvianus v ní oznamuje ztrátu prstenu a věnuje polovinu jeho hodnoty bohu, aby přivolal trest na viníka jménem Senicianus. Prosí, aby jemu, ale i každému, kdo prsten neoprávněně vlastní, bylo odebráno zdraví, dokud prsten nevrátí.

Taková formulace je typickým rysem římsko-britských magických praktik – tabulky s kletbami byly běžné a sloužily k magickému vyrovnání sporů. V tomto případě zaujme nejen jazyk, ale i to, že jména z kletby a nápisu na prstenu se shodují.

Mohl být prsten skutečně ukraden? A pokud ano, měl se stát nástrojem pomsty i po staletích?

Jeden prsten vládne všem

V roce 1929 je do výzkumu chrámu v Lydney Parku přizván mladý jazykovědec John Ronald Reuel Tolkien (1892–1973).

Archeolog Sir Mortimer Wheeler (1890–1976) ho požádá, aby pomohl s výkladem nápisu na kletbové tabulce a s interpretací kultu boha Nodense.

Tolkien navrhuje jazykové paralely mezi jménem Nodens a keltským kořenem noudent–, který může souviset s lovem nebo uzdravováním. A právě během tohoto období se zřejmě setkává i s příběhem záhadného prstenu.

Není jisté, zda Silvianův prsten opravdu inspiroval vznik slavného Jednoho prstenu z jeho trilogie Pán prstenů, ale časová blízkost, témata prokletí, moci a posedlosti jsou nápadné.

Podle některých badatelů by mohlo jít o jedno z inspiračních zrn, které v Tolkienově imaginaci zakořenilo. Ať už šlo o náhodu nebo ne, Silvianův prsten se tímto dostal do nové roviny mezi literární mytologii a moderní legendu.