V archivu Britského muzea v Londýně leží dlouhá desetiletí nenápadná hliněná destička. Až nedávno si jí během inventury všimne jeden ze zaměstnanců, a podívá se na ni pod lampou.

K jeho překvapení z povrchu vystoupí jemné rytiny dvou postav: vychrtlý muž s provazy na rukou a žena, která ho kamsi vleče. Proč? Je muž skutečně duchem, jak nyní odborníci soudí?

Babylonská tabulka je stará asi 3500 let a vznikla v době, kdy Mezopotámie vzkvétala jako centrum víry, magie a astronomie.

Pochází z rozsáhlejšího souboru materiálů o exorcismu a na její zadní straně tak najdeme text s návodem, jak se zbavit ducha, který se přisál na živého člověka a odmítá odejít.

To už vědci věděli, rytina na přední straně však jejich pohled na tabulku kompletně změní – podle nich totiž zobrazuje právě popisovaný exorcismus, a tedy i ducha, čímž se stává nejstarším známým vyobrazením ducha v historii lidstva!

Potřebuje partnerku?

„Držíte v ruce kus hlíny a najednou na vás zdánlivě odnikud vyskočí duch…Tabulka by si zasloužila místo v Guinessově knize rekordů, protože jak by někdo mohl mít ještě starší obrázek ducha?“ komentuje objev pro média kurátor muzea Irving Finkel (*1951).

Díky textu na zadní straně toho navíc o tomto duchovi víme poměrně hodně – jde prý o duši osamělého muže, který zemřel bez lásky, a proto se navázal na nějakou žijící ženu. Řešení je podle tabulky překvapivě jednoduché: dát mu partnerku.

Je tedy potřeba vytvořit dvě sošky, mužskou a ženskou, přičemž ta ženská musí být vybavena řadou drobností, třeba hřebenem nebo zlatou broží.

Při východu slunce se pak mají obě figurky položit před zapálené kadidlo a pronést slovo Šamaš, a tím je rituál dokonán. Text ale končí varováním: „Nehleď zpět!“ Opravdu rituál k odehnání ducha stačí?

Odvléct do podsvětí

Na rozdíl od pozdějších obrazů strašidel, známých až z evropského folklóru, je babylónský duch překvapivě konkrétní a podobný člověku. „Očividně je to mužský duch, a je zoufalý. Hubený, vousatý, zkroušený.

Úplně si dokážete představit, že se takový duch potuluje domem a leze všem na nervy,“ podotýká Finkel.

Žena, která jej vleče za provazy, pak prý není nějaká čarodějka provádějící exorcismus, jak by se nabízelo, ale údajně ona družka, kterou duchovi vytvoří rituál! Obrázek tedy zachycuje okamžik, kdy si svého nového partnera odvádí do podsvětí.

„Představa, že se lze zbavit ducha tím, že mu dáte partnera je celkem komická. Vidíme ale, že všechny představy a strachy, které nás činí lidmi, tu byly už před 3500 lety,“ uzavírá Finkel. Nakolik staří Mezopotámci tento rituál doopravdy prováděli? Věřili, že pomůže?