Titul první známé oběti atentátu v historii získává egyptský faraon Teti (někdy známý také jako Othoés), vládnoucí přibližně v letech 2291 až 2279 př. n. l.
Když faraon Venis zemře, aniž po sobě zanechá mužského potomka, pátá dynastie končí a nastává období nestability. Hledá se nový panovník, který „usmíří obě země“.
Nakonec se jím stává Teti, který svoje nástupnictví legalizuje tím, že si bere za ženu Venisovu dceru Iput.
Stává se zakladatelem nové dynastie, a protože nepochází z královské linie předchozí dynastie, musí se při vládě opírat o skupinu věrných hodnostářů.
Určitě si přitom uvědomuje, že má za zády hordu potenciálních zájemců o trůn, neboť dochované důkazy ukazují, že se snaží posílit svou bezpečnost zvyšováním počtu strážných. Také zavádí novou funkci „dohližitele na ochranu všech vládcových domů“.
Jistí se, kde může
Podporuje chrámy, podílí se na šíření uctívání bohyně Hathory v Dendeře, rozvíjí obchodní styky s okolními zeměmi, ale současně se pokouší centralizovat vládu a omezit poloautonomní systém, který zdědil po předchozích faraonech.
Věrnost svých hodnostářů se snaží pojistit také tím, že jim dává za ženy své dcery, poskytuje jim výhody i bohatství závislé na jejich oddanosti.
Jeho vezír Mereruka si díky tomu jako první z vysokých úředníků může postavit v Sakkaře honosnou hrobku s 33 bohatě zdobenými komnatami, která se luxusem vyrovná hrobce faraonově. Ale nestačí to.
Vraždí strážci nebo syn
Za Tetiho zády se formuje spiknutí, které ho chce zbavit trůnu i života…Možná jsou jeho členové přesvědčeni, že je Tetiho nárok na trůn sporný, neboť vychází z původu jeho ženy než jeho samotného, možná jde o konflikt uvnitř rozsáhlé rodiny plné manželek a dětí.
To už se po více než 4300 letech těžko zjistí, zejména když je jasné, že si spiklenci nedělají podrobné poznámky…Každopádně je Teti zavražděn. Podle některých pramenů ho zabijí jeho vlastní tělesní strážci, kteří jsou součástí spiknutí zosnovaného ve faraonově harému.
Podle jiných ho zavraždí Veserkare, který je zřejmě jedním z jeho synů zplozených s některou tzv. vedlejší manželkou. Každopádně se po jeho smrti zmocní trůnu.
Trest, který dosáhne až do záhrobí
Veserkare se však na trůnu dlouho neohřeje. Do dvou let ho z něj stáhne Tetiho syn Pepi I., který poté nikdy nezapomene zdůraznit, že je Tetiho právoplatným nástupcem.
Na základně nepřímých důkazů lze soudit, že se všemi spiklenci nelítostně zatočil. Jeho nenávist k Veserkaremu je tak velká, že nechá zničit vše, co by nějak připomínalo jeho existenci, a nezastaví se ani před likvidací jeho hrobky.
Archeologové zjistí, že stejné likvidace „až za hrob“ se dočká i řada vysoce postavených úředníků, včetně Tetiho vezíra a hlavního lékaře, což naznačuje, že atentát byl poměrně rozsáhlým spiknutím.
Z hrobek a památníků jsou majzlíkem odstraněny jejich jména i všechny jejich portréty a často jsou z hrobek odneseny i jejich ostatky…Což je ten nejhorší trest, jaký tehdy může Egypťany potkat, protože to znamená, že budou v posmrtném životě bez domova, odsouzeni k věčnému bloudění.
