Dlouho plynula řeka Regnitz bavorským městem Bamberkem nerušeně. Až ve 14. století se jí postavil do cesty umělý ostrov, nesoucí jednu z nejzajímavějších radnic na evropském kontinentu.
Bamberk v jihovýchodním Německu se může pochlubit mnoha vzácnými památkami. Je tu chrám sv. Petra a sv. Jiřího z počátku 13. století, světoznámá je jezdecká socha středověkého rytíře.
Město, rozkládající se stejně jako Řím na sedmi pahorcích, má i historickou měšťanskou čtvrť, změť rybářských domků Malé Benátky nebo zámek Geyerswörth.
Všechny tyto pamětihodnosti svou atmosférou ale strčí do kapsy Stará radnice, pro kterou bamberští měšťané ve 14. století vybrali místo uprostřed řeky Regnitz.

Kůly uprostřed řeky
Všechno začalo tak, že se v Bamberku neshodli, které místo by pro stavbu radnice bylo nejvhodnější.
Město bylo už od 11. století sídlem biskupského knížectví, nezávislým dokonce i na papeži, a biskup, svrchovaný pán města, odmítl poskytnout pro stavbu některý ze svých mnoha pozemků. Měšťané si ale poradili.
Dvoupatrová radnice s fasádou zdobenou unikátními freskami stojí na kůlech zaražených hluboko do říčního dna a vzniklý umělý ostrov spojují se břehy řeky Regnitz dva mosty, zvané Horní a Dolní.
Během své existence se radnice dočkala mnoha přestaveb, dnešní podobu jí vtiskla ta z poloviny 15. století a také barokní úpravy o tři staletí později.

Radní vystřídal porcelán
Dominantou radnice je Rokokový sál z 18. století, jenž se pyšní dokonalým štukovým stropem, fajánsovými kamny a alegorickými malbami, zobrazujícími čtyři základní ctnosti.
Na první pohled zaujmou i rokokové balkony s erby, které k radnici přidal až v roce 1755 sochař Bonaventura Mutschele (1728–1778).
Zajímavá je také historie hrázděného domku Rottmeisterhäuschen, přilepeného už na konci 14. století k radniční budově a částečně se vznášejícího nad vodní hladinou. Sloužíval jako ubytovna pro městské stráže.
Budova se už jako radnice nevyužívá, od roku 1995 je sídlem největší soukromé sbírky porcelánu v Evropě. Vybudoval ji mecenáš umění Peter Ludwig (1925–1996) spolu s manželkou Irene (1927–2010).
