„Kvůli těmto hodinám by se snad i sám čas ustrnul,“ vydechne uchváceně rakouský vyslanec. Během návštěvy Versailles totiž narazí na jedno z dechberoucích děl Charlese Boulleho. Tomu se ne nadarmo přezdívá řezbář králů.

Nábytek si u něj totiž nechává dělat Ludvík XIV. nebo Filip V. Španělský.

Jako den a noc, jako světlo a tma, jako jin a jang. I tak lze charakterizovat práce věhlasného francouzského řezbáře Andrého-Charlese Boulleho (1642–1732). Jejich základem je totiž kontrast, který vytváří jedinečnou harmonii.

Slovutný truhlář rád kombinuje térově černé ebenové dřevo s výrazným zlacením. Výsledná díla působí jako magnety. Pohledy lidí se totiž v místnosti vždy stočí právě na ně.

Chtěl být malířem

Skříně, truhlice, stoly i židle z jeho dílny jsou navíc velmi praktické.

„Boulle byl pozoruhodný muž.

Na dvoře, který miloval výstřednost a opulentnost, si uvědomil, že jeho nábytek musí vynikat nejen v okázalosti, kráse a nákladnosti, musí být také pohodlný a účelný,“ vysvětluje historik Charles R. Richards (1865–1936).

Pařížský rodák přitom v mládí o kariéře řezbáře nesnil. Chtěl se stát malířem. Nakonec ale musel jít v otcových šlépějích…

Hrozí mu exekuce

„Nejzručnější umělec ve svém oboru,“ pochvaluje si Král Slunce svého řezbáře. Boulle totiž zakotví na dvoře rozmařilého francouzského monarchy.

Třebaže pro Ludvíka XIV. (1638–1715) vytvoří bezpočet děl, zejména pak pracuje na výbavě paláce ve Versailles, má „nábytkářský Leonardo“ neustále hluboko do kapsy. Do dluhů se dostává zejména díky své vášni, jíž je sbírání obrazů.

Ve své kolekci má desítky kreseb od Raffaela (1483–1520), jeden model od Michelangela (1475–1564) nebo deník od Rubense (1577–1640). V roce 1704 dokonce Boullemu hrozí exekuce.

Král ovšem o svého dvorního řezbáře nechce přijít, objedná si u něj proto několik sekretářů, a navíc svému oblíbenci poskytne půlroční ochranu před věřiteli.