9. srpna 378 Adrianopole
Chce se proslavit za každou cenu
Píše se rok 378 a v antické římské říši dochází k mohutnému povstání Gótů, germánských kmenů, které se usídlily v římských provinciích na Balkánském poloostrově.
Císař Valens (asi 328–378) v touze po válečné slávě na nic nečeká a vytáhne proti vzbouřencům s vojskem.
9. srpna téhož roku se utká s gótským náčelníkem Fritigernem (†380) před hradbami města Adrianopole (dnešní Edirne v evropské části Turecka – pozn. redakce). Nemá ani nejmenší tušení, že vede své legionáře na smrt!
Zkázu dokoná úmorné vedro
Gótští jezdci se valí jako ničivá vlna tsunami na překvapené římské těžkooděnce. Ti ve zmatku sekají meči na všechny strany, zraňujíc kromě nepřítele i vlastní spolubojovníky. „No tak, vzchopte se! Bojujte za svého císaře!“ hřímá na své muže panovník Valens.
Ti už ho ale sotva poslouchají. Bitva u Adrianopole skončí pro Římany katastrofou! Gótové je nechají zaútočit jako první a ustoupí k vozovému táboru. V nestřežený okamžik však římskou pěchotu napadne z boku dosud ukrytá barbarská jízda a protivníka rozpráší.
Ke zkáze Valensova vojska přispěje také horké letní počasí, jež sebere vyčerpaným legionářům spousty sil.
Gótská kavalerie triumfuje nad římskou těžkou pěchotou
Masakr u Adrianopole má pro impérium hrozivé následky. Ve střetnutí s Góty je zničena takřka celá východní armáda. V poli padne mnoho zkušených římských důstojníků a především samotný císař Valens, kterého skolí nepřátelský šíp!
Nečekané vítězství Germánů bývá zároveň považováno za počátek úpadku starověkého Říma, jenž zanikne přibližně o 100 let později. Někteří badatelé rovněž označují triumf gótské kavalerie nad římskou těžkou pěchotou za milník v dějinách západního vojenství.
