Lázně slouží i v dnešní době jako místo klidu, relaxace a očisty těla. U starých Římanů měly ale ještě další význam. Lidé je využívali kvůli společenskému setkávání a zábavě, a to včetně sexu. Mohly obyčejné lázně způsobit pád celé Římské říše?
Voda byla odjakživa považována za blahodárnou a životadárnou tekutinu. V průběhu historie byly vodě přisuzovány nejrůznější vlastnosti. Za výjimečné se považovaly hlavně horké a minerální prameny. V těchto lokalitách začaly zcela přirozeně vznikat první lázně, které se rozšířily hlavně v době starověkého Řecka a Říma.
Po celé říši
Římané budovali lázně po celém impériu i v přilehlých koloniích, zejména v místech s vojenskou posádkou. Sloužily k léčbě a rehabilitaci zraněných vojáků, ale i k relaxaci těch zdravých. Nacházely se v Pompejích, Ostii, stejně tak v Trevíru, Africe, Asii, i na území Anglie nebo Francie. V blízkosti Neapole byly založeny přímo nad teplými termálními prameny Baie.
Doma i na veřejnosti
K největšímu rozvoji lázní došlo hlavně v císařské éře, kdy se stavěly monumentální lázeňské budovy. Staly se velmi brzy centrem hygieny nebo posilování. Velmi brzy začaly sloužit jako společenská centra, kde se scházeli lidé ze všech společenských vrstev, povídali si a sjednávali obchody. Vstup do lázní nebyl drahý, někde byl dokonce bezplatný. Bohatí Římané měli soukromé lázně doma, pokud ale šlo o společenskou prestiž, navštěvovali i ty veřejné.
Okázalé budovy
Na stavbu se používaly dostupné stavební techniky a budovy měly obvyklé prvky své doby – sloupoví, oblouky, klenby nebo kupole. Stavěly se hlavně z cihel, stěny řemeslníci obkládali leštěnými mramorovými deskami, nebo je zdobili nejrůznějšími mozaikami. V těch okázalejších případech se používaly vzácné kameny, jakými byly alabastr, barevné žuly nebo africké zelené, červené a šedé mramory. Ve vnitřních prostorech mohli návštěvníci využívat knihovny, tělocvičny, masérny, ale třeba i divadelní sály.
Inženýrský pokrok
Některé lázně mohly pojmout až 1000 osob, Diokleciánovy měly kapacitu dokonce 6000 návštěvníků. Problémy s dodávkami vody se staly impulzem ke zlepšování systému římských akvaduktů, který převzali od Řeků. V zimních měsících se prostory dokonce vytápěly. Mramorové podlahy se ohřívaly tak, že byl pod ně vháněn horký vzduch z topenišť, v nichž se pálilo dřevo. Někdy procházel potrubím až do zdí a stropů. Lidé pak museli nosit speciální přezůvky, aby chránili svá chodidla.
Úpad morálky
Dlouhou dobu bylo mužům a ženám společné koupání zapovězeno. Proto zpočátku existovaly samostatné mužské a ženské lázně. Když se ale společnost po vzniku republiky uvolnila, došlo ke sloučení a začaly vznikat tzv. „volné zóny“, které nepodléhaly městskému právu. To hrálo do karet rozvíjející se prostituci, která se v Římě těšila obrovské oblibě.
Sexuální orgie
Nejen prostitutky, ale také otroci a otrokyně hráli velkou roli ve zvrácených praktikách, které se v lázních provozovaly. Otrokyně byly mužům vždy po ruce, masírovaly je a také jim byly k dispozici v erotické oblasti. Podle dobových informací zde probíhaly nejrůznější sexuální představení v podobě skupinového sexu, lesbického sexu, ale i orálního. Ten mohly provozovat pouze otrokyně.
Zapříčil sex pád Říše?
Podle renomovaného amerického historika John R. Clarka z texaské univerzity tyto rozšiřující se divoké sexuální orgie způsobily, že se Římská říše nakonec rozpadla. Když totiž barbaři pronikali do Římské říše, Římané se raději oddávali sexu. „Obyvatelé Říma, místo aby se postavili se zbraní v ruce útočníkům, utopili svůj strach a obavy v rozkoši. Sex tak zahubil největší antickou říši,“ dodává John R. Clarke.
Facebook
Twitter
RSS