Jsou malá, nenápadná a stále vytrvalejší. Klíšťata se v uplynulém roce znovu přihlásila o slovo. Výrazně. Počty případů klíšťové encefalitidy i lymeské borreliózy v České republice v roce 2025 výrazně vzrostly. A ukázaly, že souboj člověka s osminohým parazitem zdaleka nekončí.

Rok 2025 potvrdil, že klíšťata už dávno nebyla jen sezónní záležitostí jara a léta. Díky mírným zimám zůstávala aktivní i v pozdních podzimních měsících a místy dokonce v prosinci.

Právě tato prodloužená „sezóna sání“ se podepsala pod nárůst nemocí, které klíšťata přenášejí.

Klíšťata nezimovala. Útočila celý rok

Počty nemocných klíšťovou encefalitidou v loňském roce opět potvrdily, že Česká republika patří k zemím s vysokým rizikem tohoto onemocnění, dle kritérií Světové zdravotnické organizace.

Podle údajů Státního zdravotního ústavu bylo v roce 2025 v Česku zaznamenáno 703 případů klíšťové encefalitidy, což představovalo další meziroční nárůst o 23 případů oproti předchozímu roku a o 189 více než v roce 2023.

Ještě dramatičtější byl vývoj u lymeské borreliózy – ta zasáhla více než 11 000 lidí, tedy několikanásobně více než v předchozích letech.

Klíšťata se přitom pohybují po celém území České republiky, a to nejen v lesích a na loukách, ale také na dětských hřištích, zahradách a v městských parcích.

Počet nakažených

                                               2025                2024                2023

Klíšťová encefalitida            703                  680                  514

Lymeská borrelióza              11 386             4 029               3 268

Jak se liší situace v regionech?

I když s klíšťovou encefalitidou jsou často spojovány jižní Čechy, ve skutečnosti se mohou lidé tímto onemocněním nakazit ve všech krajích.

V roce 2025 byla nejvyšší nemocnost zaznamenána v Jihočeském kraji, následovaly Vysočina, Zlínský, Karlovarský a Pardubický kraj. V případě lymeské borreliózy je ale situace odlišná.

Na prvním místě z hlediska nemocnosti byla Vysočina, dále Jihočeský, Olomoucký a Liberecký kraj.

Dvě nemoci, dva scénáře

Klíšťová encefalitida a lymeská borrelióza mají společného viníka, ale jinak hrají odlišné hry. Klíšťová encefalitida je virové zánětlivé onemocnění mozku napadající nervový systém.

K nákaze může dojít už pár desítek minut po přisátí infikovaného klíštěte.  Ani odstranění ihned po návratu domů tak nemusí stačit. Inkubační doba trvá u klíšťové encefalitidy v průměru 1–2 týdny. První fáze klíšťové encefalitidy připomíná chřipku.

Objevuje se únava, teplota, bolest hlavy, svalů a kloubů i nevolnost. Po pár dnech příznaky odezní a nastává několikadenní klid.

Druhá fáze se projevuje vysokými horečkami, velice silnými bolestmi hlavy, závratěmi, dezorientací a svalovým třesem. Pacienti bývají většinou hospitalizováni a podstupují léčbu tlumící projevy nemoci.

Klíšťová encefalitida nepřináší jen bolesti hlavy a závratě. Po návratu z nemocnice čeká řadu pacientů pracovní neschopnost, ale i po jejím ukončení může přetrvávat dlouhotrvající obrna hlavových nervů, poruchy spánku, paměti, koncentrace nebo sluchu. Dojít může i k obrnám končetin i zástavě funkcí životně důležitých center.

To lymeská borrelióza je bakteriální onemocnění. K přenosu dochází přibližně po 24 hodinách po přisátí a včasným odstraněním je tak možné nákaze zabránit. Nemoc je na rozdíl od klíšťové encefalitidy léčitelná antibiotiky.

Nejlepší efekt má léčba časného stadia – červené skvrny, která se vytvoří po 3 a více dnech v místě přisátí klíštěte asi u 80 % případů. Je-li přehlédnuta nebo není přítomná, může nemoc přejít do další fáze, ve které může být zasažený nervový systém, klouby i další orgány.

Prevence v podobě očkování

V České republice je v současné době k dispozici očkování pouze proti klíšťové encefalitidě. I když proočkovanost je u tohoto onemocnění v České republice poměrně vysoká, počet těch, kteří jsou aktuálně plně chráněni, je mnohem nižší.

Důvodem jsou nedokončené základní očkovací schéma, které se skládá ze 3 dávek aplikovaných s časovým rozestupem, i chybějící přeočkování.

To je důležité k obnově dostatečné imunitní odpovědi a čas na něj je po 3 nebo 5 letech v závislosti na věku a na tom, zda se jedná o první, nebo následující přeočkování.

Zatímco očkovací centra často svým klientům posílají připomínky upozorňující na potřebu další dávky, v případě praktických lékařů je většinou třeba pohlídat si termín další dávky samostatně.