Devítiletá Betty Parrisová se svíjí na podlaze, vyluzuje srdceryvné skřeky a v hrůzostrašné agonii hází věcmi okolo sebe. „Proboha!
Někdo ji uhranul!“ probleskne hlavou jejímu vyděšenému otci… K vypuknutí krutého honu na čarodějnice už chybí jen krůček.
„Ďábel, řádí tu ďábel,“ strachují se obyvatelé městečka Salem (na území dnešního státu Massachusetts na severovýchodním pobřeží USA) uprostřed zimy 1692. Jak jinak si vysvětlit, že jejich děti zničehonic trpí těmi hrůzostrašnými záchvaty?
„Musíme najít všechny čarodějnice a zbavit se jich!“ honí se jim hlavou. Záhy se rozhoří čarodějnický proces, který nemá v americké historii obdoby…
Před soud!
„Proměňuje se v kočku,“ ukazuje jeden z čeledínů na 60letou Bridget Bishopovou (asi 1632–1692), majitelku místního hostince. Před zvláštním trestním tribunálem právě ona stane jako první a jen nevěřícně poslouchá, z čeho je obviněna.
O několik dní později si dokonce vyslechne trest smrti… Odvezou ji na nedaleké popraviště a 10. června téhož roku bez milosti oběsí. V létě už jedou procesy na plné obrátky. Zatčeno je na 150 osob, z nichž 72 musí čelit obvinění ze spolčování s ďáblem!
Betty Parrisová (1682–1760) a její kamarádky totiž stále přidávají nová a nová jména lidí, kteří je prý chtěli uhranout.
Vyšetřování utichá až v květnu 1693. Potrvá však ještě další čtyři roky, než se porotci přiznají, že se během procesů dopustili závažných chyb a omylů. A navedl je k tomu prý sám ďábel.
Otrava, nebo vtip?
Masová hysterie, na kterou svým životem doplatí dvě desítky nevinných osob, mohla podle vědců pramenit z otravy námelem v obilí a z následných halucinací mladých dívek.
Jiné teorie zase hovoří o virové spavé nemoci či pouhém stresu z neustálých potíží, jimž museli obyvatelé Nové Anglie tehdy čelit.
Ať už to jsou vysoké daně, epidemie černých neštovic či krutá zima – to vše umocňuje pocit, že v okolí řádí ďábelské síly, s nimiž je třeba se rázně vypořádat. Nelze vyloučit ani možnost, že dívky ze Salemu své záchvaty pouze předstírají. A jejich vtípek se jim vymkne z rukou…
