Italský premiér Alcide de Gasperi je v šoku. Při návštěvě skalních obydlí v Mateře spatřil jen chudobu, nemoci a nesmírnou zaostalost. „Je to ostuda celé naší země!“ prohlásí a tisíce lidí nechá z odporných brlohů vystěhovat.
Po letech ale Italům přece jen dojde, jaký poklad v tomto skalním městě mají. Promění ho v klenot, který každoročně přiláká nespočet turistů!
Nad hlubokým a strmým kaňonem řeky Graviny na jihu Apeninského poloostrova se první lidé usadili již před 9000 lety. Svoje příbytky si hloubí do skály ze sopečné vyvřeliny a z vytěženého tufu budují zdi či chodníky.
V průběhu staletí vzroste počet obyvatel města Sassi di Matera (Kameny Matery) na tisíce. Ti bohatší časem zatouží po větším luxusu a nad strohými jeskynními domky ve středověku začnou stavět nové město s honosnými paláci, kostely i kláštery.
Zatímco horní část Matery vzkvétá a bohatne, Kameny se během 18. století promění v ghetto, které ustrne v čase a v němž se chudina tísní s domácími zvířaty…
Umírá každé druhé dítě
„V tmavých páchnoucích jeskyních ležely na zemi pod roztrhanými pokrývkami děti a v horečce drkotaly zuby. Jiné se namáhavě vlekly po hliněné podlaze.
Byly jen kost a kůže, to z nich udělala úplavice,“ popisuje místo plné špíny a nemocí italský spisovatel Carlo Levi (1902–1975). Ještě po druhé světové válce přežívá v Kamenech na 20 000 lidí!
Řádí tu spousta nemocí a úmrtnost dětí dosahuje téměř 50 procent. Italský premiér Alcide de Gasperi (1881–1954) palčivý problém rázně vyřeší. V 50. letech všechny obyvatele vysídlí na jedno z předměstí Matery.
Skalní brlohy na dlouhou dobu osiří a pomalu chátrají. Život se do nich vrátí až v 90. letech minulého století. Zdejší podnikatelé dojdou k závěru, že by mohli na místě s nenapodobitelným kouzlem slušně vydělávat.
Proto část Kamenů zrekonstruují a zřídí v nich penziony i luxusní hotel. A když je v roce 1993 nejstarší část Matery zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, turisté se sem začnou hrnout po tisících.
