Jedním ze symbolů severoamerického kontinentu jsou bezesporu Skalnaté hory. Mohutné pohoří táhnoucí se napříč západní částí kontinentu zasahuje od Britské Kolumbie v Kanadě až po americký stát Nové Mexiko. Jeho délka dosahuje 4 800 kilometrů, což je více, než vzdálenost od nejzápadnější výspy Evropy Lisabonu až do Moskvy.
Nejvyšší horou pohoří je coloradská Mount Elbert s výškou 4401 metrů. V kanadské části Skalnatých hor je nejvyšším vrcholem Mount Robson (3959 m). Ve Skalnatých horách se nachází mnoho národních parků, mimo jiné i nejstarší národní park světa Yellowstonský národní park.
Mohutné hory byly vyvrásněny během Laramického vrásnění před 70 000 000 až 30 000 000 let. Po svém vzniku byly dokonce ještě vyšší než dnes, v klidu by si mohly podat ruku s osmitisícovkami v Himálajích. Tektonická činnost však během miliónů let hory usadila a ty postupně klesly do současné výšky.
Právě zde se nachází střecha severní Ameriky. Skalnaté hory jsou hranicí mezi Atlantikem, Pacifikem i Severním ledovým oceánem. Ve Skalnatých horách pramení řeky Arkansas, Athabasca, Colorado, Columbia, Fraser, Liard, Kootenay, Missouri, Peace, Platte, Rio Grande, Severní Saskatchewan, South Saskatchewan River, Stikine, Snake River, Yellowstone, Yukon a mnoho dalších.
První důkazy o přítomnosti lidí ve Skalnatých horách pocházejí z doby před 11 000 lety. Domorodé národy jako Apačové, Šajeni (Čejeni) nebo Siouxové zde lovili mamuty a pravěké bizony. Takový pravěký bizon byl ještě o 20 % větší než nám známí bizoni, takže to bylo vskutku pořádné sousto.
Evropané dorazili do oblasti Skalnatých hor v roce 1540. V tom roce španělský průzkumník Francisco Vásquez de Coronado (1510 – 1554) společně se skupinou vojáků, misionářů a afrických otroků pronikl do hor z jižního směru.
Střet původních kultur s novou civilizací znamenal pro indiány šok. Nové nepoznané zbraně, nemoci i alkoholismus původní obyvatelstvo zdecimovaly. Bílý muž tak Skalnaté hory zcela ovládl. V Kanadě byla přes Skalnaté hory postavena již v 19. století železniční trať, spojující západ až po Vancouver se zbytkem země.
Železnice je dodnes v provozu, i když nyní po ní jezdí pouze nákladní vlaky.
Nejznámějším národním parkem ve Skalnatých horách je bezesporu ten Yellowstonský. Krásy přírody ovšem pod sebou skrývají velké nebezpečí v podobě podřimujícího supervulkánu, který se pod parkem nachází. Nálezy ukazují, že zhruba jednou za 600 000 let se probudí k životu a začne být aktivní.
A jeho aktivita vskutku stojí za to, například před 2 100 000 lety vyvrhl 2500 km3 magmatu. Poslední výbuch nastal před 640 000 lety. To znamená, že supervulkán má zřejmě zpoždění. Jeho případný výbuch by měl globální důsledky, které by nebyly nijak příjemné.
Že země je pod parkem aktivní, dokazuje i řada bublajících bahnitých jam a gejzírů. Nejznámějším gejzírem je Old Faithful, jenž tryská průměrně po 64,5 minutách do výšky 40 m, někdy až do výšky 56 m.
Latentní vulkanismus má na svědomí i vznik unikátních teras a kaskád v oblasti při severním okraji národního parku, zvané Mammoth Hot Springs neboli Mamutí horké prameny.
Podzemním míšením prosáklé dešťové vody s oxidem uhličitým, který uniká z podpovrchového horkého magmatu v hloubce kolem 6 kilometrů, vzniká kyselina uhličitá. Z této vody se vylučuje travertin, který se postupem času usazuje. Terasy jsou zbarveny většinou bíle nebo vlivem oxidů železa krémově. Někde však mají kvůli přítomnosti termálních bakterií a řas nádech žlutý, oranžový, hnědý či zelený.
To je však jen jedno z mnoha kouzel, kterými Yellowstonský park a vůbec Skalnaté hory vládnou.
Facebook
Twitter
RSS