Když se řekne pravěká památka, většina lidí si vybaví kamenný kruh Stonehenge nebo menhiry ve francouzském Carnacu. Málokdo však ví, že hned několik pozoruhodných lokalit lze najít také na severu Skotska. Na místě, které je pro archeology doslova rájem. Co zatím zjistili třeba o prastaré orknejské osadě Skara brae?
Na samém severu Velké Británie se nachází skotské souostroví Orkneje. Jde o pozoruhodné místo s dlouhou historií – ostatně lidé se tu usazovali už před 5,5 tisíci lety. Svědčí o tom mimo jiné i jedny z nejstarších a nejzachovalejších pravěkých památek v Evropě.
Za těmi nejslavnějšími a zároveň nejzajímavějšími musíme zamířit na západní pobřeží hlavního orknejského ostrova Mainland. Právě tam leží zmíněné Skara Brae, komplex prastarých příbytků, který bývá často označován za nejstarší zachovalou osadu na světě.
Důvod je jasný: Podle analýz byla postavena už kolem roku 3180 před Kristem, což z ní dělá o pár set let starší stavbu než egyptské pyramidy. Do kapsy strčí i mnohem slavnější Stonehenge, které vzniklo kolem roku 2300 před naším letopočtem. Jaká tajemství dodnes Skara Brae ukrývá?
Příroda promluvila
K objevení osady výrazně přispělo štěstí v neštěstí. Respektive příroda. V polovině 19. století totiž zasáhla skotské pobřeží mohutná bouře doprovázená extrémně silným deštěm, větrem a častými blesky.
Když ta hrůza pominula, začali lidé kontrolovat škody a zjistili, že se ve zničené zemi na pobřeží Mainlandu nachází něco skutečně zvláštního – malá kamenná stavba, která nepřipomínala nic, co by místní měli znát. Statkář William Watt měl jasno téměř okamžitě.
Popadl nástroje, vzal k sobě pár lidí a pustil se do odkrývání dalších a dalších částí lokality. Netrvalo dlouho a bylo jasné, že se těžká práce vyplatila. Postupně totiž došlo k odkrytí několika kamenných staveb, které byly v poměrně dobře zachovalém stavu – chyběly jim pouze střechy. Jaká kultura je ale postavila a proč o nich tak dlouho nikdo nevěděl?
V rukách archeologů
Postupně se podařilo odkrýt celkem čtyři domy, pak byly práce na dlouhou dobu opuštěny a místo připomněl až rok 1913, kdy lokalitu vyplenila skupina zlodějů. O 11 let později pak jeden dům smetla bouře, což vedlo k definitivnímu rozhodnutí památku pořádně prozkoumat a zabezpečit.
Stačilo pár let vykopávek, aby bylo zřejmé, jak unikátní osada je. V době, kdy oblast podle našich dosavadních poznatků obývaly jen primitivní kmeny, někdo na pobřeží vybudoval osadu s domy využívajícími toalety a pokročilý systém kanalizace.
Jednotlivá obydlí navíc byla dobře zařízená. Místnosti s okny měly ve středu malé pece, nechyběly postele, stoličky nebo skříně vybavené podle všeho až překvapivě funkčními a vyspělými kuchyňskými potřebami a osobitou keramikou, kterou si nejspíš sami vyráběli.
A co víc – celá osada tvořená domky těsně přiléhajícími k sobě stála na domácím odpadu, který se tam nacházel už dříve. I tito dávní osadníci tak podle všeho pouze navazovali na nějaké v té době již zaniklé osídlení.
Proč právě tady?
O lidech, kteří v této malé osadě žili, je známo jen málo. Bylo jich podle badatelů maximálně 50, živili se především rybolovem a chovem ovcí a zřejmě disponovali na svou dobu nadprůměrnými znalostmi všech možných oborů – od lovu, přes stavebnictví až po astronomii.
Dle objevených artefaktů totiž mnohé zvyky uzpůsobovali postavení hvězd. A to je v podstatě všechno. Nalezené artefakty samozřejmě ukazují některé další podrobnosti, to důležité ale současným badatelům stále uniká.
Není tak například jasné, kde se tajemná pravěká komunita vzala a proč si k bydlení vybrala jeden z nejnehostinnějších koutů ostrova. Šlo snad o nějaké vyhnance z jiné společnosti? Nebo to byla náboženská sekta či kult, který sem přišel, aby uctíval bohy a duchy spjaté s mořem? Tomu by podle expertů nasvědčovaly některé nálezy.
Náhlý úprk
Velkou záhadou je i to, kam vlastně lidé ze Skara Brae zmizeli a proč své příbytky opustili tak náhle. Vědci kvůli tomu dokonce místo nazývají skotskými Pompejemi.
„Zdá se, že obyvatelé byli zaskočeni a ve spěchu uprchli, protože mnoho z jejich cenných věcí, jako jsou náhrdelníky ze zvířecích zubů a kostí, zůstalo na místě,“ říká britský archeolog a spisovatel Evan Hadingham (*1951). Co však způsobilo takový úprk, není jasné.
Byla to snad bouře či dokonce přílivová vlna? Nebo se komunita stala terčem nějakého útoku? Ty nejodvážnější teorie si pak dokonce zahrávají s možností, že osadníci zmizeli v nějaké časoprostorové anomálii nebo že se jednoduše museli rychle vrátit do svého světa, ze kterého původně přišli.
Nebo má nakonec pravdu ta část badatelů, kteří naznačují, že jejich odchod ve skutečnosti nemusel být tak rychlý, jak si myslíme?
Facebook
Twitter
RSS