V některých zemích se sice na talířích objevují lahůdky, které v příslušnících jiných národů vyvolávají odpor, lidé však zpravidla konzumují potraviny, které jim neškodí. Pokud ovšem nepozřou produkty kontaminované jedovatými látkami, způsobujícími smrt.
Varování jménem Minamata
Co: otrava rtutí z kontaminovaných ryb
Kdy: 1956–1968
Kde: Minamata, prefektura Kumamoto, Japonsko
Počet obětí: 1784
V roce 1956 se v japonském městě Minamata začaly nápadně zvyšovat počty nemocných, vykazujících stejné symptomy. Byly jimi obtížná chůze, křeče, necitlivost končetin a problémy se zrakem. Vzhledem k tomu, že postižení byli ze stejné oblasti, obávaly se úřady, že jde o novou nakažlivou nemoc postihující centrální nervovou soustavu obětí.Pacienti byli odesíláni do izolace a stigmatizováni.
Horečka tančících koček
Zvláštní bylo, že podobné příznaky vykazovala i zvířata žijící v téže oblasti, především kočky. U nich si podivnosti v jejich chování vysloužily označení „horečka tančících koček“. Z nebe padaly vrány, z mořského dna Minamatského zálivu vymizely řasy a na hladině plavaly mrtvé ryby. Všichni postižení přitom žili na jeho pobřeží a živili se rybami z něj.
To vedlo vyšetřovatele k přesvědčení, že příčinou obtíží těchto lidí je otrava těžkým kovem z kontaminovaných ryb a měkkýšů.
Čistička pomáhala jen naoko
Nakonec se prokázalo, že za otravou stojí zdejší chemická společnost Chisso, která vypouštěla methylrtuť, vedlejší produkt své výroby, přímo do zálivu. Ač roku 1959 oficiálně nainstalovala čističku odpadních vod, ta byla na rtuť krátká. Lidé však věřili, že byl problém vyřešen.
Pozdější případy výskytu Minamatské choroby ovšem svědčily o tom, že nebezpečnou rtuť přestala společnost do zálivu vypouštět až v roce 1968.
Posléze musela odškodnit na 10 000 lidí.Na následky choroby zemřelo 1784 osob.
Tragédie kvůli jazykové bariéře
Co: otrava obilím, určeným k výsadbě
Kdy: 1971
Kde: převážně gubernie Ninawa, Kurkuk a Erbil, Irák
Počet obětí: více než 650
Rtuť byla v minulosti využívána jako účinný fungicid neboli přípravek proti houbám především ve formě methylrtuti, která je však toxická. Proto ji postupně začaly některé země zakazovat. To však nebyl případ Iráku. Ten v roce 1969 postihlo sucho, které snížilo úrodu. Nedostatek obilí postihl na 500 000 lidí.
Proto Saddám Husajn (1937–2006), pozdější premiér a prezident země, který po převratu v roce 1968 působil jako místopředseda Rady revolučního velení, rozhodl koncem roku 1971 o dovozu odolnějších zrn pro výsadbu, která byla však jako ochrana proti škůdcům potažena zmiňovanou rtutí.
Z USA a Mexika dorazilo do Iráku na 95 000 tun obilí růžovo-oranžového odstínu určeného výhradně k výsadbě.
Varováním místní nerozuměli
Zásilka však dorazila pozdě, až po období výsadby, na přelomu října a listopadu. Místní farmáři tak již měli zaseto, ale růžové obilí distribuované zdarma pro ně představovalo východisko pro nadcházející zimu. Byli totiž závislí na každém zrnu. I když měli otiskem palce potvrdit, že chápou, že obilí není určeno k přímé konzumaci, protože je jedovaté, nikdo jim to pořádně nevysvětlil.
Varování na pytlích byla navíc jen v angličtině a španělštině, a ani obrázku lebky a zkřížených kostí místní nerozuměli.
Růžové zrno pro zvířata i na pečení chleba
Obilí zbavili ve vodě zabarvení, a měli tak pocit, že je v pořádku. Jenže rtuť v něm stále zůstala. Krmili jím hospodářská zvířata, která nejevila žádné obtíže, proto bez obav konzumovali jejich maso a mléko. Obilí začali používat i pro přípravu domácího chleba.
Trvalo 16 až 38 dní, než se u nich začaly projevovat příznaky otravy rtutí – necitlivost v končetinách, ztráta rovnováhy, slepota a smrt v důsledku selhání nervové soustavy. V nemocnici skončilo přes šest a půl tisíce lidí, zemřelo jich nejméně 650.
Další raději zemřeli doma, jak je v Iráku zvykem, a nebyli tak do statistiky vůbec započítáni.
Podvod, který se nevyplatil
Co: řepkový olej, kontaminovaný anilinem
Kdy: 1981
Kde: severozápad Španělska
Počet obětí: více než 600
Do Španělska se v 80. letech minulého století dovážel z Francie levný řepkový olej, určený pro průmyslové využití. Olej byl znehodnocen, tzv. denaturován, přidáním anilinu, aby jeho vůně a chuť odrazovaly lidi od konzumace. Ovšem ve španělské Seville byl skupinou podvodníků nelegálně rafinován za účelem odstranění anilinu.
Vzniklý produkt byl chuťově v pořádku, a tak se dostal na týdenní pouliční trhy, kde byl prodáván jako běžný stolní olej, určený na vaření i do salátů.
Zápal plic, na který jsou antibiotika krátká
První případ podivného zápalu plic, na který nezabírala antibiotika, se objevil 1. května 1981. Nemoc doprovázely křeče, bolesti svalů, selhání jater a postižení dalších orgánů. V nemocnici s ním bylo hospitalizováno více než 20 000 lidí, přes 600 jich zemřelo. Až 10.
června se přišlo na to, že příčinou nemoci, která byla označena za syndrom toxického oleje, byly stopy ropy v řepkovém oleji z pouličních trhů. Dalším obětem zabránila jeho bezplatná výměna za nezávadný produkt.
Soud s obchodníky, kteří olej dodali na trh, začal v březnu 1987 a na konci dvouletého procesu v roce 1989 byli odsouzeni k dlouholetým trestům odnětí svobody.
Mléko zabíjelo kojence!
Co: arzenem otrávené mléko
Kdy: 1955
Kde: západní Japonsko
Počet obětí: minimálně 100 dětí
Od června 1955 se u kojenců v západním Japonsku začalo projevovat zvláštní onemocnění, které se vyznačovalo průjmem nebo zácpou, zvracením, vypouklým břichem a ztmavnutím kůže. Více než 100 miminek záhadné chorobě podlehlo. Až v srpnu se začaly objevovat zprávy, že všechny postižené děti byly krmeny kojeneckým mlékem Morinaga Milk.
Společnost však odmítala veškerou odpovědnost,což vedlo k bojkotu jejích produktů v průběhu 60.let.
Nižší IQ a opožděný vývoj v důsledku otravy
Zatímco v roce 1966 byli čelní představitelé společnosti Morinaga Milk shledáni nevinnými, o tři roky později již byli odsouzeni ke třem letům vězení. Ukázalo se totiž, že do sušeného mléka určeného pro kojence byl společností prostřednictvím běžné průmyslové přísady fosforečnanu sodného, který se používá jako antioxidant a regulátor kyselosti, neúmyslně přidán arzenik.
Celkem postihla otrava 13 396 lidí, kteří se potýkali s opožděným vývojem a nižším vzrůstem, mentální retardací či epilepsií.
Proč umírali milovníci piva?
Co: pivo s otráveným cukrem
Kdy: 1900
Kde: severozápad Anglie, především Manchester
Počet obětí: nejméně 70
Epidemie otrav probíhala v roce 1900 v Anglii plíživě. Než lékaři odhalili její plný rozsah, uplynuly celé čtyři měsíce. Nemoc projevující se svalovou slabostí či necitlivostí rukou a nohou pacientů, kteří navíc konzumovali alkohol, byla diagnostikováni jako alkoholová neuropatie.
Teprve lékař Ernest Reynolds upozornil na zabarvení kůže postižených, které ve spojitosti s ostatními příznaky způsobuje jediná látka, a tou je arzen.
Jakmile se přišlo na původce stojícího za otravou více než 6000 lidí a 70 úmrtími, rozjelo se vyšetřování.
Místo sladu přišel do piva cukr
Pijáci piva byli postiženi více než lidé dopřávající si tvrdý alkohol, proto se šetření zaměřila na pivovary, dodávající pivo do hospůdek v postižené oblasti. Bylo zjištěno, že arzen byl přítomen v invertním cukru, který některé pivovary používaly spolu s nekvalitním sladem, aby nahradily vysoce kvalitní, ovšem drahý ječmenný slad.
Cukr se získával hydrolýzou škrobu, ke které se využívala kyselina sírová vyrobená z pyritů, jež obsahovaly arsen. A ten zůstal i v konečném produktu. Nakonec bylo souzeno 23 místních hospod a taveren kvůli porušení zákona o prodeji potravin a drog z roku 1875.
Společnost, která poskytovala závadný cukr, skončila likvidaci.
Děti mlsaly jed!
Co: cukrovinky otrávené arzenem
Kdy: 1858
Kde: Bradford, Anglie
Počet obětí: nejméně 21
William Hardaker byl obyvatelům anglického městečka Bradford znám jako Humbug Billy. Na místním trhu prodával sladkosti zvané humbugy s mátovou příchutí. Kupoval je od cukráře Jamese Appeltona, který je vyráběl z mátového oleje, cukru a gumy. Protože byl cukr drahý, nahrazoval jej sladidlem označovaným jako „daff“.
V říjnu 1858 poslal svého nájemníka, Jamese Archera, aby mu tuto náhražku cukru zakoupil v místní lékárně.
Jeden bonbon mohl zabít až dva lidi
Hlavní lékárník byl zaneprázdněn, a tak „daff“ zákazníkovi odvážil mladý asistent. Jenže místo požadovaného sladidla mu omylem prodal oxid arzenitý. Výsledné cukrovinky pak nevypadaly jako obvykle, a proto si Hardaker na výrobci vyžádal slevu. Po ochutnání cukrovinek rychle onemocněl, stejně jako Appelton, ale ještě předtím však stihnul prodat přes dva kilogramy těchto sladkostí.
To vedlo k otravě více než 200 lidí, a bohužel i ke smrti 21 z nich.
Vyšetřování prokázalo, že jediný humbug obsahoval dostatek arzenu, aby usmrtil dva lidi.
Facebook
Twitter
RSS