Pařížská komuna. První revoluce zachycená na fotografii. Ulice, barikády a hlavně jejich hrdě pózující obránci. Ale žádné hromady mrtvol, kterými revoluce skončila. Až na jednu výjimku.
Prohraná válka s Pruskem a pokus odzbrojit v Paříži Národní gardy vede 18. března 1871 ve městě zmítaném vlasteneckými náladami k revoluci.
Povstalcům se sice podaří převzít vládu, jako bojovníci jsou odhodlaní, ale špatně organizovaní a vedení diletanty, takže už 21. května armáda pronikne do města, kde rozpoutá týden trvající jatka.
Průběh Pařížské komuny je sice zdokumentován stovkami fotografií, ale mrtvé na nich nenajdete. Jako by neexistovali, ač svědectví mluví o hromadách těl.
„Pro fotografii jako by žádný krvavý týden nebyl,“ říká antropoložka Christine Lapostolleová.
Existuje jediná výjimka, série několika fotografií, z nichž tou nejslavnější je tento vybledlý albuminový tisk o velikosti 21×28,2 cm, nalepený na šedé lepence.
Zachycuje dvanáct neznámých mrtvých mužů v rakvích vyrobených z nahrubo stlučených smrkových prken. Kdo a kde je pořídil, není dodnes jisté.
vzhledem ke značce v pravém dolním rohu je za jejího autora považován slavný pařížský fotograf Andre Adolphe Eugene Disderi (1819–1889).
Místem by mohl být hřbitov Pere Lachaise, kde proběhla většina poprav, nebo okolí Lucemburské zahrady, kde se údajně vršily „hory těl“. Důvod pořízení fotografie zůstává neznámý.
Na jednu stranu překračuje pravidla slušnosti a morálky, když šokujícím způsobem, zcela bez emocí, ukazuje zohavená těla mrtvých, současně se však stává symbolem hořkého konce jedné krátké utopie utopené v krvi.