Ještě se nevzpamatovala z toho, jak se na obzoru vyloupla z mlhy silueta New Yorku. Herečka Pola Negri stojí ve frontě imigrantů na Ellis Islandu. Ani filmová hvězda se přísné vstupní proceduře nevyhne.
Přísná pravidla pro vstup cizinců do Ameriky platí pro všechny. Od 1. ledna 1892 musejí všichni zájemci o přistěhovalectví do Spojených států projít imigrační stanicí na Ellis Islandu.
Umělý ostrůvek ve tvaru U při ústí řeky Hudsonu se stává noční můrou imigrantů. Ne každého totiž do země vpustí.
Fronta jako na popravu
Třese se zimou a nemůže spát. Budoucí spisovatel Louis Adamic (1898–1951), který přijíždí roku 1913 do Ameriky z dnešního Slovinska, se převaluje na palandě v obrovské místnosti. Cesta do ráje začíná v pekle Ellis Islandu.
Budova z červených cihel ve stylu francouzské neorenesance připomíná tak trochu nádraží. Otvírá se v roce 1900 a postupně k ní přibudou i další stavby jako kuchyň, prádelna, elektrárna a nemocnice.
Všichni příchozí se klepou strachy, aby prošli přijímacím řízením. Ze všeho nejdůležitější je jejich zdravotní stav.
Likvidační znamení křídou
O vojenských felčarech na Ellis Islandu zaslechla Mária ze Slovenska už na lodi strašné věci. „Při prohlídce očí používají háček na zapínání knoflíků,“ svěřila jí jedna mladá Polka. Prý pátrají po tom, jestli někdo není slepý. Toho odmítnou.
Prozkoumat stav očí patří k hlavnímu úkonu, který provádějí lékaři hned při vstupu imigrantů na ostrov. Ovšem na nějakou odbornou vstupní prohlídku není čas.
Jeden člověk se musí „sfouknout“ tak za pět vteřin. Lékaři si pozorně prohlížejí příchozí, jak stoupají do schodů velké přijímací haly. Kdo není dostatečně čilý, tomu udělají na oblečení likvidační znamení křídou. Stejně jako člověku, jehož zrak se jim nezdá.
Radost i bez ovací
Davy novinářů se tlačí u východu z přijímací budovy. Ano, už je tu, hvězda němého filmu, Polka Pola Negri (1897–1987). 12. září 1922 ji čeká triumfální vstup na americkou půdu. Policejní konvoj doprovodí její limuzínu až do luxusního hotelu.
Ostatním přistěhovalcům stačí jen skromnější radost, když mohou vyjít ven z přijímací budovy, obejmout se s příbuznými i s přáteli a začít nový život.
