Sloužilo Stonehenge jako obří hudební nástroj?

Patří k nejtajuplnějším stavbám na naší planetě a s každým dalším výzkumem vyplouvají na povrch nové záhady. Podle jedné z hypotéz sloužil kamenný kruh Stonehenge jako hudební nástroj. Podařilo se vědcům zjistit proč?

Tajemný komplex menhirů a kamenných kruhů se nachází na Salisburské pláni přibližně 13 km severně od města Salisbury. Je považován za největší britský monument a neznámější pozůstatek doby bronzové. Nejstarší kruh o průměru 110 metrů je z vnější strany tvořený příkopem a z vnitřní strany valem.

Podle radiokarbonového datování byla stavba započata asi před 4800 lety, přičemž byla několikrát upravována.

Kameny obrů, nebo ďábel?

Kdo ale toto megalitické dílo vytvořil? Podle spisovatele z 12. století Geoffreye z Monmouthu byly v 5. století britští šlechtici poražení Sasy a pochování právě na Salisburské pláni. Jako projev úcty poslal král Aureoles Ambrosias armádu do Irska, která měla získat prsten vytvořený z kouzelných afrických modrých kamenů, jež vyrobili obři.

Ty se ale nepodařilo přesunout, proto je měl kouzelník Merlin přemístit na Salisburskou pláň. Uvnitř kruhu měl být pohřben i legendární král Uther Pendragon, otec krále Artuše.

Další teorie mluví o tom, že během jedné noci postavil celý komplex samotný ďábel.

Během vykopávek v roce 1920 byla pod jedním z kamenů nalezena láhev portského vína, které pocházelo z roku 1810.

Keltové z kola ven

Badatelé si dlouho mysleli, že monument postavili Keltové. Ti ale přišli do oblasti až o mnoho staletí později. Podle nejnovějších průzkumů stojí za první fází stavby zemědělci, označovaní jako „lid vrchu Windmill“. Ti měli vybudovat dva kruhové valy, ohraničující příkop, a vztyčit patní kámen.

O téměř 1000 let později pokračoval ve výstavbě „lid zvoncových pohárů“, který uctíval Slunce. Celé dílo pak dokončili „lidé kultury Wessex“, zhruba kolem roku 1500 př. n. l.

Záhada kamenů

Odkud se ale vzaly na planině tyto kameny? Celý komplex tvoří zvláštní druh horniny, který se nazývá dolerit. Ten se ale nachází pouze v pohoří Preseli v jižní Walesu, jenž je od Stonehenge vzdálené asi 290 km. Stavitelé je tak museli vylomit ze zdejších skal a odvézt. Nabízejí se dvě otázky: Jak se jim tento transport podařil? A hlavně z jakého důvodu proběhl?

Podle Mike Parkera Pearsona byla původní svatyně postavena poměrně blízko lomu a sloužila náboženským obřadům.Poté byla rozebrána a přenesena na Salisburské pláně.

Léčivé Stonehenge

Přesun kamenů mohl mít ještě další důvod. V pohoří Preseli se měl nacházet zázračný pramen, kterému lidé přičítali léčivou moc. Tehdejší vůdci a šamani tak možná chtěli část kamenů přemístit na významné místo svého kmene, které by sloužilo rituálním, ale i léčebným účelům.

Archeologové totiž našli velké množství tělesných ostatků v hrobech u Stonehenge se stejnými známkami nějaké choroby.

Svatyně Slunce

V průběhu času se účel stavby mohl měnit. To dokazují jednotlivé průzkumy. Lid zvoncových pohárů mohl opravdu využít stavbu k uctění Slunce.

K této hypotéze přispívá fakt, že poloha jeho kamenů kopíruje Slunce během letního a zimního slunovratu. Jelikož se zřejmě jednalo o zemědělce, uctívali tak důležité okamžiky ročních období a prováděli na místě obřadní rituály.

Uprostřed se totiž nachází tzv. obřadní kámen, který sloužil jako dávný oltář.

Modré kameny, které komplex obsahuje, jsou dodnes považovány za léčivé.

Astronomická observatoř

Někteří badatelé jsou zase přesvědčeni, že umístění kamenů má astronomický význam. Britský astronom Gerald Hawking zaznamenal zhruba 165 jevů, které lze díky Stonehenge pozorovat. V 70. letech bylo dokonce zjištěno, že vzdálenosti jednotlivých kamenných kruhů od sebe odpovídají tomu, jako jsou od sebe vzdálené planety naší sluneční soustavy.

Další zajímavostí je, že vstup na severovýchodě stavby vybudovali naši předci tak, aby návštěvník stojící u patního kamene viděl přesně východ Slunce při slunovratu.

Po vodě, nebo po souši?

Vědce stále zaráží, jak mohli lidé pomocí primitivní techniky převést kolosy vážící několik tun. Původně se předpokládalo, že ty nejtěžší kusy převáželi na vorech na řece Avon. Tento fakt ale komplikuje skutečnost, že místo leží relativně daleko od vodního toku. Kameny také mohla posunout sama příroda v podobě ledovce.

Průlom přišel v roce 2011, když vědci v pohoří odhalili kamenné nástroje, cesty, ale i rampy pro nakládání kamenů na dřevěná nosítka podobná saním.

Odhaduje se, že na přemístění jednoho kamene bylo potřeba 500 lidí tahajících za lana a dalších 100, kteří pod sáně podkládali kulatiny.

V 70. letech se zjistilo, že prstence Stonehenge odpovídají průměrným vzdálenostem mezi planetami naší sluneční soustavy.

Stěhování kvůli zvuku?

Badatelé také zkoumali, proč mohutné kameny lidé stěhovali. K vysvětlení nabízejí celou řadu teorií. Podle britského archeologa Colina Richardse z Manchesterské univerzity se jednalo o společenskou prestiž, respekt, ale také vliv a moc. Podle jiné teorie se jednalo o už již zmíněné léčebné účely.

Vědci Paul Devereux a Jon Wozencroft z londýnské Royal College of Art nabídli ještě jedno možné vysvětlení.

Podle nich si stavitelé vybrali tyto konkrétní kamenné bloky pro jejich jedinečné akustické vlastnosti.

Kamenné zvony

Vědce zaujalo místo zvané Maenclochog, které se nachází poblíž pohoří Preseli. Už jeho název je zavádějící. Odvozuje se z velštiny, kde „maen“ znamená kámen a „clochog“ označuje zvony. Tyto balvany po úderu jiným kamenem vydávaly kovově zvonivý zvuk. Dříve lidé věřili, že tento zvuk prozrazuje, že je uvnitř kamenů ukrytý zlatý poklad.

Zvuk šířící se na kilometry

Badatelé jsou přesvědčeni, že na monolity mohli lidé hrát jako na obří kamenný xylofon. Kameny byly v 50. letech zabetonovány, aby nedošlo k jejich zřícení, a zbyla z nich jen asi polovina. To mělo vliv i na jejich akustiku.

Paul Devereux a Jon Wozencroft proto provedli studii na replice monumentu a zjistili, že i samotné uspořádání kamenů mělo zvláštní akustické vlastnosti. Výsledný zvuk se nesl na vzdálenost několika kilometrů.

Bylo snad Stonehenge komunikačním nástrojem?

Pravěcí lidé tak museli o akustických vlastnostech balvanů vědět a mohli je využívat ke komunikaci na dálku, podobně jako afričtí domorodci při předávání zpráv bubny. Důkazy jsou prokazatelné. Stopy po úderech se na kamenných blocích skutečně nacházejí.

Dá se říct, že místo tak mohlo sloužit podobně jako dnešní kostelní zvony, jejichž zvuk se rozléhá do dálky.

Slavnosti mrtvých

Nabízí se také hypotéza, že Stonehenge sloužilo místo k setkávání lidí, kteří chtěli uctít a setkat se s mrtvými. K tomu jim mohla pomoci právě akustika kamenů. Experti Ruppert Till a Bruno Fazenda došli ještě k dalšímu závěru, a to že megality akusticky fungují nejen do dálky, ale i dovnitř, jako jakési zesilovače a odrážeče zvukových vln.

Pokud tedy mezi kameny bubnuje několik lidí nebo monotónně hrají na hudební nástroje, účastníci upadají do slabého transu.

V oblasti kolem Stonehenge studoval britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie Charles Darwin červy, a díky tomu udělal i několik archeologických objevů.

Pravěká diskotéka

Tento stav připomíná rozpoložení posluchačů dnešního techna. Navíc se díky odrážejícím se zvukovým vlnám uvnitř Stonehenge míhá a zhasíná zapálený oheň.

Souvislost s dnešními diskotékovými světly tak možná není náhodná. To může být opravdu důkazem, že se uvnitř kamenných kruhů pořádaly slavnosti, spojené s jídlem a rituálním tancem, během nichž jejich účastníci upadali do stavů blízkých hypnóze. V těch měli údajně mít pocit, že se spojují s dušemi mrtvých předků.