Nová studie amerických odborníků dokazuje, že některé druhy pavouků v jihoamerických džunglích umějí létat, lépe řečeno velmi šikovně se vznášet dolů a kormidlovat kolem svých mateřských stromů.

V těchto virtuózních pohybech jim pomáhají roztažené napnuté přední nohy. „Talent ke vznášení se vzduchem jsme u pavouků, kteří za sebou nemají žádnou historii křídel ani létání, nečekali.

Pavouci prostě nelétají,“ říká vedoucí studie Stephen Yanoviak, odborník na tropické členovce z americké Univerzity v Louisville. Tak jak je možné, že se někteří dokážou cíleně vznášet?

Podle Yanoviaka se u nich toto chování vyvinulo evolucí proto, že koruny stromů v džungli jsou pro ně daleko bezpečnější než pralesní půda. Ta pro ně představuje nebezpečné území, kde se to hemží plazícími se tvory, kteří se neustále shánějí po něčem k snědku.

Jen je shoďte

Yanoviak a jeho kolegové strávili léta vyhledáváním hmyzu, který umí plachtit. Používají k tomu jednoduchý test: shazují tyto tvory z velkých výšek.

Jejich zkoušky ukázaly, že mnoho druhů hmyzu může ve vzduchu plachtit, jako třeba nedospělé kudlanky nábožné nebo sarančata. Nicméně první pavouci, na kterých tým svůj test prováděl, u zkoušky propadali.

Vědci nakonec vyzkoušeli i velké pavouky z čeledi selenopovitých (Selenopidae), kteří mají nápadně plochý tvar. Pro své pokusy chytali vědci selenopovité v džungli v Panamě a v deštném pralese v Peru.

Vylezli na stromy a házeli plastové pytle na všechny pavouky, kteří nestačili utéct. Zkušební objekty následně vědci posypali světélkujícím pudrem, jednak aby je lépe rozpoznali a také proto, aby se pavouci nepřisávali na vnitřní strany plastových nádob.

Selenopovití byli shazováni z výšky 20 až 25 metrů na zem. Pavouci dokázali, že jsou ve vzduchu hbití. Otočili se do správné polohy břichem dolů během setiny vteřiny, hlavy sklonili dolů a vznášeli se kolem stromu.

Ti nejlepší vzduchoplavci začali kormidlovat do otočky pro hladší přistání už zhruba po čtyřech metrech.