Každý rok jím projde okolo 3 153 600 litrů krve. Dá se léčit mrazem, koncentrovaným alkoholem nebo povzbudit přístrojem o velikosti mikrotužkové baterie. A jeho léčba postupuje stále dál…

1967

Podoba srdečních transplantací tak, jak je známe dnes, získala první obrysy společně s jihoafrickým chirurgem Christiaanem Barnardem (1922–2001). Vybaven mimořádnými znalostmi vstoupil 3. prosince 1967 na operační sál sv. Karla v nemocnici Groote Schuur ležící v Kapském Městě.

Pacientem 0 se stal 55letý obchodník se zeleninou Louis Washkansky (1912–1967), kterému vlivem diabetu a srdeční vady životodárný orgán selhával. Celý zákrok trval pět hodin, vlivem pečlivé přípravy se však obešel bez komplikací.

„Jsem nový Frankenstein,“ prohlásil 45letý chirurg, který o svém revolučním záměru dokonce ani neinformoval vedení nemocnice.

I přes veškerou dostupnou péči ale Washkansky přežil zákrok pouze o 18 dní. Důvodem se stala použitá imunosupresiva, která potlačila mužovu obranyschopnost natolik, že podlehl oboustranné pneumonii.

1984

Zatímco první transplantace na československé půdě se pojí s rokem 1968, za skutečně průlomovou je považována ta, která se odehrála poslední lednový den roku 1984 za zdmi Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).

Samotné přípravy na náročný zákrok probíhaly již od konce 70. let, mimo jiné i ve světovém transplantačním centru Stanfordovy univerzity, a týmu profesora Pavla Firta (1927–2016) napomohly k úspěchu, před kterým sklonila hlavu celá východní Evropa.

Příjemcem nového orgánu se stal 44letý technik Josef Divina, který byl po náročné rekonvalescenci propuštěn do domácí péče 16. března.

Do práce následně nastoupil o pět měsíců později, což se rovněž tučným písmem zapsalo do dějin transplantologie. Nové srdce Divinovi sloužilo 13 a půl roku, dokud jeho organismus nepřemohla dlouhodobá farmakologická zátěž.

2011

Významný medicínský poznatek ohlásila v minulém desetiletí jedna z klinik v americké Minnesotě. Zaznamenala totiž hned dva případy, kdy se pacienty podařilo udržet při životě, a to i navzdory zástavě srdce trvající déle než hodinu.

Nejenže se oba muži velmi rychle zotavili, ale jejich mozkové buňky se zřejmě podařilo „udržet“ neporušené.

V obou případech sehrál významnou roli přístroj jménem kapnograf, který se nejčastěji využívá při anestezii. Určuje totiž množství oxidu uhličitého v konečné fázi výdechu. Nyní se však osvědčil také jako bystrý asistent při poskytování první pomoci.

„Můžeme okamžitě měřit množství oxidu uhličitého, který vychází z plic při stlačení hrudníku během kardiopulmonální resuscitace.

To je poznávací znamení, zda do těla a hlavně do mozku proudí dostatek okysličené krve,“ popsal anesteziolog Roger White.

Leden 2022

Na průlom, jež v budoucnosti změní podobu transplantologie, si kardiologie musela počkat 55 let. Po Barnardovi se totiž nevídaný úspěch podařil americkým lékařům z nemocnice v Baltimoru, když k transplantaci využili srdce z geneticky modifikovaného prasete.

Jeho příjemcem se stal 57letý David Bennett, který kvůli svému zdravotnímu stavu nebyl způsobilý pro přenos srdce lidského.

Podle lékařů operace dokázala, že takto upravený orgán může fungovat v lidském organismu, aniž by byl okamžitě odmítnut.

„Bude zásadní sdílet data získaná z experimentální transplantace, než tuto možnost otevřeme dalším pacientům,“ uvedla výzkumnice Karen Maschkeová, jež stojí za etickými doporučeními pro klinické studie.

Bennettův stav se však i přes veškerou péči lékaři zhoršil a 8. března jeho nové srdce dotlouklo naposledy.

Červenec 2022

Kanadští experti z Torontské a Montrealské univerzity vytvořili milimetrový model srdečního svalu lidského embrya, který nejenže bije jako skutečné srdce, ale dokonce stejným způsobem pumpuje tekutinu.

Podle vědců by měla funkční miniatura zásadně usnadnit cestu k vývoji nových léčiv na kardiovaskulární problémy, které každý rok připraví o život 18 milionů lidí.

„S naším novým modelem můžeme například měřit objem tekutiny, který je vytlačen při každém stahu srdeční komory, a její tlak.

Získat tyto údaje s předchozími modely bylo téměř nemožné,“ popsala inženýrka Torontské univerzity Sargol Okhovatianová.

Buňky potřebné k výrobě malého unikátu byly odvozeny z kardiovaskulárních tkání mladých potkanů, následně došlo k jejich pěstování na vytištěné polymerové vrstvě lešení opatřeného drážkami pro řízení růstu tkáně.

K transformaci trojvrstvého svazku srdečních buněk v něco, co připomíná komoru, byla využita kuželovitá hřídel.