Stalinské čistky: Padlo jim za oběť 680 000 lidí?

„Dejte mi to,“ natáhne se Nikolaj Ježov po jednom z dokumentů a přidá na jeho konec svůj podpis. Píše se srpen 1937, když tehdejší lidový komisař vnitra Sovětského svazu vydá rozkaz číslo 00447, jímž vyvrcholí nejkrutější fáze masového vyvražďování politických nepřátel tehdejšího režimu. V následujících dvou letech bolševici popraví více než 680 000 lidí!

Kirovova vražda hrála Stalinovi do karet. Zbavil se totiž potencionálního konkurenta.

Na chodbě v budově Smolného institutu v Leningradě leží bezvládné tělo ruského bolševického státníka Sergeje Kirova. Z hrdla mu vytéká teplá krev, v hale se ještě kouří po čerstvém výstřelu. Populárního politika má v prosinci 1934 zavraždit jistý Leonid Nikolajev, prý ze vzteku ze ztráty zaměstnání. Dost možná je ale vše úplně jinak. „Jediný, kdo měl z Kirovovy vraždy prospěch, byl Stalin,“ podotýká ruský badatel Boris Nikolajevskij. Leningradský funkcionář se totiž zasazuje o zmírnění represí a někteří komunisté by jej navíc rádi viděli na postu generálního tajemníka…

Čistka se týkala většiny vrstev sovětského obyvatelstva – vojáků, rolníků, úředníků, diplomatů i politiků.

Zlegalizuje mučení!

Rozbíhá se vyšetřování. Nikolajev je záhy popraven spolu s několika desítkami dalších osob, jež mají mít v Kirovově zavraždění prsty, tím ale vše teprve začíná. S pomocí tajné služby NKVD totiž Stalin začne odkrývat údajné rozsáhlé protisovětské spiknutí osob sympatizujících se zavrženým Trockým, vedoucí až do nejvyšších míst. Někdejší Stalinovi straničtí oponenti Lev Kameněv a Grigorij Zinověv jsou odsouzeni k smrti ve vykonstruovaném procesu. Pro vynucení přiznání neváhá NKVD použít drastické mučení, které je ostatně oficiálně zlegalizováno.

Sergej Kirov patřil ve třicátých letech k nejoblíbenějším sovětským vůdcům – zejména mezi komunisty – a byl mnohem populárnější než Stalin.

Ve vládě panuje strach

Čistky zasáhnou všechny vrstvy společnosti. Počet perzekuovaných děsivým tempem narůstá, nikdo včetně nejoddanějších komunistů už si nemůže být jistý životem. „Vrstva bolševických funkcionářů, spjatých s Leninovým systémem a oddaná myšlence revoluce, byla vyhlazena,“ připomíná český historik Zdeněk Sládek. Stalin nechá popravit dokonce i šéfa NKVD Genricha Jagodu, spoluautora několika zinscenovaných procesů, jehož nahradí Nikolaj Ježov. Právě za něj nastane období vůbec největšího teroru, tzv. „ježovština“, nakonec ale také on upadne v nemilost a skončí stejně jako jeho předchůdce.