Autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá vlastní centrální nervovou soustavu, vede v průběhu 10 až 20 let k trvalé invaliditě. Napadá zejména mladé lidi v produktivním věku, častěji ženy než muže.

Když je nemoc podchycena včas, je možné její průběh pozitivně ovlivnit. Jaké jsou prvotní příznaky této život omezující choroby?

Nemoc tisíce tváří, tak bývá označována roztroušená skleróza neboli skleróza multiplex.

U každého člověka totiž udeří s jinou intenzitou a projeví se odlišně.  Onemocnění napadá centrální nervovou soustavu (CNS), zejména mozek a míchu, když poškozuje ochranné obaly (myeliny) nervových vláken. V důsledku toho pak dochází ke špatnému přenosu nervových vzruchů zejména do těch částí těla, u kterých je rychlost přenosu obzvlášť důležitá, tedy například do svalů.

Příznaky se pak liší podle toho, kde se zánětlivé ložisko vytvoří a k poškození jakých vláken dojde.

Oči prozradí váš zdravotní stav

Než se roztroušená skleróza naplno projeví, může o sobě dávat vědět nespecifickými příznaky. Velmi často při ní dochází k postižení zraku.

A to buď ve formě zánětu očního nervu, který se projevuje mlhavým viděním, změnou barevného vidění či výpadku zorného pole, nebo dvojitým viděním či tzv. nystagmem, při němž dochází k mimovolným opakujícím se pohybům očí.

Dalším příznakem nemoci může být také změna citlivosti různých částí těla, třeba mravenčení v končetinách, změněné vnímání tepla či nepříjemné bodání a pálení. Právě tyto problémy bývají nejčastěji opomíjeny a léčení vinou toho zanedbáno.

Kdo neskáče, musí k lékaři

Vážnější než poruchy citlivosti jsou ovšem poruchy hybnosti. Značí totiž již pokročilejší stadium nemoci. Nejhojněji se vyskytuje takzvaná spastická paraparéza dolních končetin, která se projevuje nejistotou v chůzi.

Pacient není schopen popoběhnout či poskočit na jedné či obou nohou. Motorické postižení horních končetin se zase projeví neobratností či zpomalením pohybu. Při terminálních stadiích sklerózy multiplex se pak pacienti bohužel potýkají s úplnou ztrátou hybnosti.

Poškození mozečku vás vyvede z rovnováhy

Pokud je postižen mozeček, který reguluje jemné pohyby končetin a rovnováhu, projeví se to u postiženého neschopností trefit cíl a třesem, který se zhoršuje, když se končetina přibližuje k cíli.

To značně ztěžuje běžnou samoobslužnost, nemocný má totiž problém se najíst, napít či si vyčistit zuby.

Problémy mu to může přivodit i v pracovní oblasti. Postižení mozečku má negativní vliv i na řeč a polykání. Pacient může mít i problém s nejistotou v prostoru či trpí nepravou závratí.

O čem se těžko mluví

Při roztroušené skleróze trpí až 85 % postižených výraznou únavou, nesouvisející s fyzickou námahou, a také bolestí, která se zvyšuje s věkem a délkou trvání nemoci. Může se projevovat v podobě bolesti zad, bolestivými spasmy končetin či migrénami.

Roztroušená skleróza o sobě dá vědět také problémy s vyprazdňováním, jsou-li postiženy svěrače, které tyto funkce řídí. Pacienty často trápí zácpa, nebo naopak inkontinence stolice, což jim ztěžuje běžné fungování ve společnosti. Až 70 % dotčených mužů pak trpí erektilní dysfunkcí.

Důležité „déčko“

Dědičnost hraje při rozvoji sklerózy velmi malou roli. Odhaduje se, že riziko přenosu na potomky je jen 1 %. Jde totiž o autoimunitní chorobu, při které buňky imunitního systému považují vlastní tkáně za cizí a napadají je.

Proto téměř neexistují možnosti prevence rozvoje nemoci. Lékaři se ale domnívají, že k propuknutí nemoci může přispívat nedostatek vitaminu D, kouření a časté virové infekty. Vyhýbat se situacím, které nemoc zhoršují, je klíčové zejména po stanovení diagnózy.

Nemocní by se měli vyvarovat dlouhodobého stresu, velké fyzické zátěže, nadměrného tepla, očkování a viróz, u žen jsou rizikové také hormonální změny spojené s porodem či menopauzou.

Alzheimer mladých ovlivňuje i psychiku

Slovo skleróza máme spojeno se zapomínám a stářím. Pro roztroušenou sklerózu to však neplatí. Naopak se jí říká Alzheimer mladých. Postihuje totiž zejména jedince mezi 20. a 40. rokem života, ženy 2–3x častěji než muže.

Tato nemoc má vliv na psychiku postiženého. V průběhu let zhoršuje soustředění postižených, činí je náladovými se sklony k plačtivosti a depresi, pramenícími z pocitu bezmoci a nejisté budoucnosti.

Negativně ovlivňuje také kognitivní funkce, tedy poznávací schopnost člověka, což omezuje jeho pracovní uplatnění.

700 nově nemocných každý rok

Na celém světě trpí roztroušenou sklerózou, poprvé popsanou v roce 1868, asi 2,5 milionu lidí, u nás je to asi 19 000 osob, přičemž každý rok přibývá cca 700 nově diagnostikovaných případů.

Jedná se o nejčastější neurologické onemocnění způsobující invaliditu mladých osob. Nemoc se vyskytuje hlavně ve středních a chladnějších zeměpisných šířkách (souvisí s nedostatkem vitaminu D) a postihuje především příslušníky europoidní rasy. K čemu vlastně při propuknutí roztroušené sklerózy dochází?

Poškození mozku a míchy

Při nemoci je postižena bílá hmota centrální nervové soustavy, tedy mozku a míchy. Bílou hmotu tvoří nervové dráhy, po kterých jsou přenášeny nervové vzruchy, a jejich obaly – myeliny –, které umožňují rychlé vedení vzruchů.

Šedá hmota je naopak tvořena těly nervových buněk, mezi kterými jsou vzruchy vedeny. Izolační hmota myelin, je prostorově velmi náročná, proto nekryje všechna nervová vlákna, ale jen ta, u kterých je rychlý přenos nervových vzruchů klíčový.

Rychlé reakce díky myelinům

Například vlákna vedoucí informace k vnitřním orgánům nebo žlázám nejsou kryta myelinem a na jejich funkci to nemá významný vliv. Oproti tomu dráhy vedoucí ke svalům či očím musí informaci přenést rychle, aby došlo co nejdříve k jejich požadované reakci.

Vzruch se nepohybuje po povrchu vláken kousek po kousku, ale přeskakuje po zářezech v myelinu, které jsou od sebe vzdálené asi 2 mm, díky čemuž je rychlost přenosu vzruchů mnohonásobně vyšší.

Poškození myelinů vedou k invaliditě

U roztroušené sklerózy vznikají, zatím z neznámých příčin, zánětlivá demyelinizační ložiska v bílé hmotě. Mají různou velikost, od 1 mm do několika cm. Kvůli nim dochází v průběhu tzv.

ataky (akutního propuknutí nemoci) k rozpadu myelinové pochvy v místě ložiska, a tím pádem k poruše vedení vzruchů. Po rozpadu myelinu není vlákno po dobu několika dní schopno vést jakýkoliv nervový vzruch.

Po pár dalších dnech se funkce vedení vzruchu obnoví tím, že vzruch „přeskočí“ poškozenou oblast.

Opakované záněty ničí nervy

Po několika týdnech, až odezní zánět, se může myelin dotvořit, pokud nebyly zničeny buňky, které ho v těle vytvářejí. I tak je ale schopnost nahradit rozpadlý myelin u člověka omezená.

Nově vzniklý navíc už nikdy není tak silný jako původní myelin a zářezy na něm jsou blíže u sebe.

Vedení vzruchu je navíc už trvale pomalejší než u zdravého vlákna. Při opakovaném výskytu zánětu v jednom místě už myelin nahrazován není, a proto je v něm vedení vzruchu výrazně zpomaleno, což zhoršuje funkce daného vlákna. To se může časem i rozpadnout, a tím se rozvine trvalé poškození nervové tkáně.

Ataka–klid, a zase znovu

Existuje několik typů nebo spíše fází nemoci. Ve většině případů probíhá skleróza v relaps-remitentní formě, kterou trpí 75–85 % pacientů. Dochází při ní ke střídání relapsů neboli atak a klidových fází čili remisí.

Při atakách se podle umístění zánětlivého ložiska, kterých je v této fázi nemoci nejvíce, snižuje hybnost či citlivost končetin, dochází k poruchám rovnováhy či zánětu očního nervu, aby v průběhu následujících 6 až 8 týdnů příznaky opět ustoupily.

Mohou za sebou však zanechat určitý stupeň invalidity. Po 5 až 15 letech přechází nemoc do dalšího stadia.

Invalidita je nevyhnutelná

Bez léčby dojde po asi 10 letech u 50 %, po 25 letech u 85–90 % postižených k tzv. sekundární progresi, při které už nedochází k tolika zánětům. Nervová vlákna jsou však již natolik postižená degenerativními procesy, že nejsou schopna jakékoliv obnovy.

Jde o plynulé pokračování prvního stádia nemoci, kterému se nelze nijak vyhnout. Je ho pouze možné vhodnou léčbou oddálit.

U zhruba 10–15 % pacientů se nerozvine relaps-remitentní forma nemoci, ale dochází u nich rovnou k postupnému zhoršování jejích neurologických potíží.

Když klidová fáze chybí

U takzvaně primárně progresivního typu sklerózy tedy zcela chybí klidové fáze, příznaky nemoci se v čase jen plynule zhoršují. Tato forma nemoci typicky propuká po 40. roce života, častěji postihuje kupodivu muže. Jejím nejčastějším projevem je tzv.

spastická obrna s poruchou chůze. Asi 3 % postižených se pak od začátku potýká s nejzávažnějším průběhem choroby označovaným jako relabující progresivní forma, při které mají ataky těžký průběh a k trvalé invaliditě dochází velice záhy.

Bez naděje na vyléčení

Nemoc je obtěžující, omezuje postiženého v jeho každodenním životě. Nikdy neví, kdy přijde další ataka a zda se z ní plně zotaví, nebo už ne.

Pacienti často propadají depresím kvůli nevyhnutelnosti, že se jednoho dne stanou ležáky plně závislými na pomoci okolí.

Roztroušenou sklerózu nelze v současné době vyléčit, pouze správnou medikací zpomalit její průběh. Proto je klíčová včasná diagnostika choroby.

Pacient by měl vyhledat lékaře už při prvních příznacích toho, že je něco v nepořádku s jeho očima, nebo pokud trpí poruchami citlivosti či hybnosti.

Zda nemoc opravdu má, prokáže magnetická rezonance a odběr mozkomíšního moku. Pak mu lékaři stanoví léčbu na míru.