Málokterý solitér na zahradě dokáže tak suverénně opanovat prostor, určit mu charakter a atmosféru jako bonsaje. Od pokojových bonsají se ty zahradní liší rozměry (mohou dosahovat i několika metrů) i výběrem druhů.

Nejvhodnější jsou tisy, zimostráz, borovice a rododendrony. Nejčastěji se formují do dvou základních typů.

Pro kulovitý se výborně hodí tisy, dají se použít i jiné dřeviny. Tvar by měl být kombinací vytáhlých kmínků a kulovitě zastřižených balů z větví.

V tradiční estetice se pro harmonický dojem doporučuje nechávat v dolní části větší tvary než nahoře.

Poschoďové čili etážové bonsaje jsou tvarovány táhle do šířky. I zde je důležité, aby spodní větve byly mohutnější a delší než vrchní. Na etážové bonsaje se upravují nejčastěji borovice.

Udržování tvaru

U tisů, zimostrázu, cesmíny, buků, javorů a dalších listnatých stromů a keřů používáme na udržování tvaru nůžky na střihání živého plotu. Zásah provádíme hlavně ve vyšších patrech.

Vedle střihu musíme také čistit kmeny od nežádoucích nových výhonků, zvláště u tisů, které mají sklon vydatně obrůstat.

U borovic odštipujeme mladé výhonky, především ty nejdelší. Stačí je odštípnout nehty. V horní části koruny bývá nutné odříznout celé větve.

Co se hodí

Do českých zahrad se jako tvarované stromy nejlépe hodí dřeviny, které dobře snášejí místní klimatické podmínky i znečištěný vzduch. Jsou to zejména odolné a nenáročné borovice, jedle a tisy, ale také cypřišek nebo jalovec.

Kam s nimi

Málokterý tvarovaný jehličnan snese trvale zamokřenou půdu. Také proto odborníci striktně nedoporučují sázet stromovou bonsaj do automaticky zavlažovaného trávníku. Ani přílišné sucho stromům neprospěje. Zálivka musí být přiměřená a pravidelná.

Nelze ji proto úplně přerušit ani v zimě. Velmi náročné na vodu jsou stromy v horkých a větrných dnech, kdy se vláha rychle odpařuje.

(Foto: Shutterstock)