Stubby chytal zvědy za zadek

„To přece nejde! Sem psi nesmějí!“ rozčílí se recepční luxusního hotelu v New Yorku, když uvidí dveřmi procházet staršího a poněkud vystrašeného bulteriéra. Desátník Conroy, který jde za ním, si recepčního změří pobouřeným pohledem. „Pes?“ odsekne. „Ale tohle není pes. Je to válečný hrdina.“

Stubby se v létě 1918 zúčastnil druhé bitvy na Marně.

V historii Spojených států – ani celého světa – nedostane žádné jiné zvíře tolik vyznamenání a uznání za statečnost v boji jako Stubby, neoficiální maskot 26. „Yankee“ divize a účastník druhé bitvy na Marně v létě 1918.

Stubby se vyznačuje nejen odolností, odvahou pod palbou a oddaností svému pánovi, ale i zvláštní schopností vycítit blížící se střelu nebo jiné nebezpečí. Během jedné noci, zatímco vojáci spí, varuje před blížícím se plynovým útokem, a poskytne tak vojákům čas nasadit si masky.

Jindy, když Stubby v noci hlídá, zakousne se do zadnice německého zvěda, který je pak rychle zajat.

Žádné jiné zvíře nedostalo tolik vyznamenání jako tento čtyřnohý hrdina.

Setká se i s prezidentem

Statečný pes stráví za oceánem celkem 19 měsíců a zúčastní se 17 bitev. Když se spolu se svým pánem, desátníkem Robertem Conroyem, vrací domů, stane se doslova hvězdou. Na pozvání válečných veteránů se vydává na okružní turné po zemi a zúčastní se tolika vojenských přehlídek jako žádný jiný pes na světě.

„V roce 1921 se se Stubbym i Conroyem setkal prezident Harding a v roce 1925 byl pár během návštěvy Bílého domu přijat prezidentem Coolidgem,“ zmiňuje se současný britský spisovatel Michael B. Lemish. Malý psí bojovník umírá poklidně, ve spánku v roce 1926. Je mu tehdy asi deset let.