Tajuplné podzemní labyrinty, které připomínají obrovská podzemní města, budují lidé už ve starověku. Chodby v Kappadokii ukryté ve vnitrozemí Malé Asie na území dnešního Turecka však udivují nejen svým stářím, ale především svou velikostí.

Kdo mohl tento složitý mnohapatrový komplex, do něhož se vejdou desítky a možná i stovky tisíc lidí, postavit? A k čemu ve skutečnosti sloužil?

Pod zemí žila i zvířata!

Vůbec nejstarší písemná zpráva o podzemních osadách v Kappadokii pochází už z 5. stol. př. n. l. Podrobně se o nich zmiňuje antický historik Xenofón, a to ve svém slavném díle Anabis. „Domy byly vybudovány v podzemí.

Vchody vypadaly jako studny, ale směrem dolů se rozšiřovaly. Byly tu také tunelovité vstupy pro domácí zvířata, zatímco lidé sestupovali po žebřících. Žili uvnitř společně s kozami, ovcemi, kravami a drůběží,“ píše historik.

Tím nejrozsáhlejším labyrintem je osmipatrový komplex pod městečkem Derynkuyu, který sahá až do hloubky osmdesáti metrů a krom důmyslné sítě větracích kanálů disponuje i vlastní zásobárnou vody!  Další rozsáhlá podzemní díla se však nacházejí i poblíž města Kaymakli, Tatlarin či Göreme.

Před čím obyvatelé utíkali?

O tom, kdo tato složitá podzemní bludiště vybudoval, se dodnes vedou spory. Na území Kappadokie totiž ve starověku pobývá hned několik národů – Chetité, Frýgové, Peršané, Makedonci, Římané i Byzantinci.

„Každá z těchto kultur tyto prostory zřejmě užívala a možná i rozšiřovala. U žádné ale neexistuje doklad, že by vytvořila ten nejsložitější, nejhlubší a zřejmě nejstarší komplex pod městem Derynkuyu,“ podotýká současný publicista Jan A. Novák.

U všech civilizací, které v oblasti sídlí, také chybí důvod, proč se stěhovat pod zem. Pobývat delší dobu v tunelech a šachtách bez dostatečného množství denního světla totiž není žádný med. Proč se tedy obyvatelé Kappadokie uchylovali zrovna sem?

Snažili se snad ukrýt před cizími agresory, dobyvateli a nájezdníky? Anebo jim podzemní města sloužila ke zcela jinému účelu?

(Foto. shutterstock.com, wikipedia.org)