Neznámý autor do své mapy na konci 13. století zanáší neuvěřitelně obsáhlý přehled záhadných tvorů, historických monumentů a tajemných míst, která byla již dávno ztracena, nebo naopak teprve čekají na své objevení.

Jak v této bizarní mapě číst? A kde vůbec její tvůrce načerpal tak obsáhlé znalosti?

V roce 1855 je během renovačních prací v Herefordské katedrále v Anglii nalezena podivná středověká mapa ukrytá pod podlahou.

Na vybledlém pergamenu se tísní více než 500 podrobně propracovaných ilustrací všeho možného, jako by se autor snažil do jediné mapy vnést veškeré vědění světa.

„Mappa Mundi je bezkonkurenčně nejvýznamnější a nejslavnější středověkou mapou v jakékoli podobě, nejpozoruhodnějším ilustrovaným anglickým rukopisem jakéhokoli druhu a rozhodně největším dochovaným obrazovým rukopisem třináctého století,“ prohlašuje o mapě britský akademik a expert na středověké rukopisy Christopher de Hamel (1950).

Čím je vlastně mapa tak jedinečná?

Atlas zapomenutých míst

Mappa Mundi udivuje především tím, jak obsáhlé znalosti jsou v ní zachyceny. Svět je vyobrazen jako kruh či koule. Světové strany jsou otočeny o 90 stupňů tak, že východ se nachází v horní části mapy, jih je napravo, západ dole a sever vlevo. V samém středu mapy se nachází Jeruzalém.

Po celé ploše mapy jsou zakresleny výjevy z lidských dějin, biblické události, kmeny žijící ve vzdálených zemích, města, pamětihodnosti a významné zeměpisné prvky. Pozornost je věnována také exotickým rostlinám a zvířatům.

Ta záhadnější část mapy obsahuje také mytologický výjevy a záhadná monstra vykreslená do složitých detailů.

Známá zvířata se zde mísí s nejrůznějšími fantastickými a podivnými příšerami, krokodýli, velbloudi nebo sloni jsou zde zobrazeni hned vedle draků, gryfů a jednorožců.

Nechybí ani vyznačená poloha zmizelých náboženských artefaktů či dávno ztracených míst, jako je bájný ostrov svatého Brendana, Herkulovy sloupy, zahrada Eden či země Gog a Magog. Bylo by možné podle této mapy ona tajemná místa najít?

Přesná i nepřesná

Je poměrně zarážející, jak je mapa v některých ohledech neuvěřitelně přesná a v jiných pro změnu velmi nepřesná, přičemž v obou případech lze narazit na místa, která neodpovídají zeměpisným znalostem 13. století.

Dlouho se vedou debaty o pravosti a autorství mapy.

Dnes převažuje názor, že byla vytvořena kolem roku 1285 a na jejím vzniku se zřejmě podílelo více autorů, což by tyto anomálie mohlo vysvětlit.

Středověké mapy světa rovněž málokdy slouží k navigačním účelům,  jsou spíše schematické a mají sloužit spíše jako druh učební pomůcky.

Ty větší jsou natolik obsáhlé, že je lze považovat za malé encyklopedie středověkých znalostí. Otázkou ale zůstává, nakolik jsou tyto encyklopedie přesné.

Zachycuje Mappa Mundi z Herefordu dávno zapomenuté učení, nebo jsou výjevy na ní pouhé mýty, které středověcí učenci považovali za pravdivé?