Před zamyšlenou Pearl Curranovou leží právě dopsaný román Telka. Obsahově ani stylisticky není nijak zvlášť výjimečný. Pozornost si přesto zaslouží. Ačkoli ho Curranová napíše, ona sama tvrdí, že není jeho autorkou.

Jak to? Slova jí měl nadiktovat duch. Komu měl patřit a jak s ním mladá Američanka navázala spojení?  

Na stole leží deska, na níž jsou vyznačena písmena a čísla od nuly do devíti. Nechybí na ní ani slova „ano“ a „ne“ v horních rozích a slovo „sbohem“ v dolní části. Jde o slavnou spiritistickou tabulku Ouija.

Patří Emily Hutchingsonové (1870–1960), kamarádce Pearl Curranové (1883–1937). Ženy se o desce dozví v červnu roku 1912 od Emilyina souseda, jenž údajně díky ní navázal spojení s její příbuznou.

Hutchingsonová si proto tabulku pořídí, silně věřící Pearl se ji ale dlouho zdráhá použit. „Nakonec ovšem kapitulovala a rozhodnutí jí jednou provždy změnilo život,“ uvádí publicistka Taraya Gallowayová.

Slova ze záhrobí

V očích Pearl Curranové je patrný údiv i strach. Spiritistickou desku před sebe poprvé rozloží 8. července 1913. Během seance s ní údajně díky ukazateli začne kdosi komunikovat. „Žila jsem před mnoha měsíci.

A teď znovu přicházím,“ dozvídá se třicetiletá rodačka z Mound City v Illinois. „Jestli budeš žít ty, budu žít i já,“ zní další poselství ze záhrobí. Jeho autorkou má být dávno mrtvá Angličanka Patience Worthová.

Jak Pearl z komunikace dále zjistí, žena měla žít v letech 1649 až 1694. Z hrabství Dorset se plavila do Ameriky, kde byla zabita indiány. Worthová nabídne Pearl přátelství a ta po chvíli přemýšlení souhlasí.

Milion slov

Illinoiská rodačka drží ruce na ukazateli, jenž se na Ouiji přesouvá od jednoho písmene ke druhému. Duch Worthové skrze tabulku nejen se svou kamarádkou komunikuje, ale má jí i diktovat slova básní a románů.

„Curranová začala automaticky psát. Výsledkem bylo přes milion slov poezie, dramat a prózy,“ připomíná záhadolog Matt Lamy. Postupně Pearl napíše a vydá šest knih, včetně románu Telka.

Od Worthové se také dozvídá, jak Angličanka za života vypadala. „Vlasy měla tmavě červené, mahagonové, oči hnědé, velké a hluboké, ústa pevná,“ popíše ji.

Věděla, kdy zemře?

Psycholog Morton Princ (1854–1929) pozvedne oči, aby si prohlédl příchozí ženu. Jde o Curranovou. Vzhledem k tomu, že je veřejnost k jejím kontaktům se záhrobím skeptická, odjede v roce 1914 do Bostonu.

Zde se podrobí zkoumání psychologa Prince. Ten ženu vyzpovídá a pak ji nechá použít Ouiju. „Nestalo se nic vědecky důležitého,“ shrne pozorování. Podle některých badatelů si Curranová Worthovou vymyslela, jiní mají za to, že Pearl trpěla rozdvojenou osobností.

Jak ovšem vysvětlit událost z konce spisovatelčina života? „Patience mi právě ukázala konec mé cesty. Budete muset pokračovat sami, jak nejlépe umíte,“ řekne 25. listopadu 1937 manželovi.

Nic přitom její blížící se smrt nenaznačuje. Curranová je tehdy zdravá a vitální. O pár dní později ovšem onemocní a 3. prosince zemře.