V srdci Kokořínska, mezi pískovcovými skalami a lesy, stojí místo opředené krvavou pověstí. Kdysi zde prý existovalo mlýnské kolo, které místo vody poháněla lidská krev. Pověst vypráví o tragické lásce, surové pomstě a duchu nešťastné dívky. Kde se tato temná legenda vzala?

V kokořínském kraji na tvrzi Harasov žije Slavibor se svou krásnou dcerou Laďkou, kterou zbožňuje nade vše. Nemá ale tušení, že dívčino srdce už nějakou dobu patří Břetislavovi, mladému pánovi ze sousední tvrze Vidim.

Tajní milenci prožívají svou lásku nejčastěji na blízkém opuštěném mlýně Kroužek. Břetislav je odhodlaný vzít si Laďku za ženu, ale jeho otec Milota hrubě nesouhlasí.

Laďka je jen dcerou chudého zemana a pánové z Vidimi přece patří k bohaté šlechtě. „Bude mou ženou a ani smrt mi v tom nezabrání!“ prohlásí Břetislav. Odpověď jeho otce je rychlá a nemilosrdná – nechá nebohou dívku zastřelit.

Když dívka umírá v náručí svého otce, s posledním výdechem prozradí tajemství zakázané lásky. A tehdy žalem šílený Slavibor začne roztáčet kola krvavé pomsty.

Krvavé mlýnské kolo

Slavibor za pomoci poddaných vytvořil v nedaleké skále obydlí podobající se mlýnu. Spolu s najatými kokořínskými loupežníky zajal Slavibor celou rodinu pána z Vidimi a odvedl je ke svému skalnímu mlýnu.

Jak praví pověst, srazil tehdy jednomu po druhém hlavy a neušetřil ani ženy a děti. Říká se, že tehdy se ono mlýnské kolo roztočilo poprvé a nezastavilo se, dokud se země neproměnila v krvavou lázeň.

Krátce po vraždách se zde prý začaly dít divné věci, ozýval se nářek, jako by zde byly uvězněné duše popravených. Na místě se občas zjevovala postava v bílém, snad duch nešťastné Laďky, která hledá svého milého.

Ztrápeného Slavibora nakonec dostihli přívrženci pánů z Vidimi; sám se vydal svým katům a jeho krev tak roztočila děsivé mlýnské kolo podruhé. Zůstává Slaviborova pomsta otištěna do krajiny dodnes?

Hledání pravdy

Přestože jde o jednu z nejkrutějších pověstí v kraji, její historické základy se dohledávají obtížně. Z tvrze Harasov se dochovaly jen sklepy vytesané do skály, samotný Krvomlýn pak mohl stát nad harasovskou tůní v nevelké skále.

Dodnes je v první a druhé komoře ve skále vytesaný kruh s hvězdou, patrně znak jednoho z mlynářských cechů. V písemných pramenech žádného Slavibora s dcerou Laďkou (nebo Ludmilou, jak se také někdy uvádí), nenajdeme. Kde se tedy tak sugestivní pověst vzala? Je možné, že sahá mnohem hlouběji do minulosti, až do devátého století?

Krvavá slovanská historie?

Jména všech zúčastněných jsou původem slovanská a někteří badatelé se domnívají, že mohlo jít o dva znepřátelené kmeny.

Možná byl vztah dvou mladých lidí potrestán popravou, snad později na místě jejich smrti postavili mlýn. I motiv vyvraždění rodu by více odpovídal tomuto období. Nebo se legenda zkrátka jen poskládala z různých příběhů, které spojil čas?

Pravdou je, že na místě, o kterém se vypráví, stále jako by sídlilo cosi tísnivého a temného a možná se skutečně za bouřlivých nocí zjevuje neklidný duch krvomlýnské panny.

Stojíme před pouhou legendou – nebo před posledním svědectvím o skutečném krvavém rituálu z hlubin české historie?