Talent Josefa Zítka odhalil Mánes

Vsadit na osvědčenou jistotu, nebo dát šanci progresivnímu mládí? Před takovým rozhodnutím stojí v roce 1865 Sbor pro zřízení českého národního divadla. Rozhodne se pro druhou možnost.

Architektem prestižního projektu se stane teprve 33letý profesor pozemního stavitelství Josef Zítek.

Narodil se 4. dubna 1832 v Karlíně (dnes část Prahy).

Svého otce Josef Zítek (†1909) nikdy nepoznal, ale šanci vymanit se z chudoby dostane díky zemskému advokátovi Adolfu Pinkasovi (1800–1865), u kterého jeho matka pracuje jako pradlena. K Pinkasům se Zítková s dětmi i přestěhuje.

V domě si podávají dveře nejvýznamnější čeští vlastenci, mezi nimi například historik František Palacký (1798–1876), novinář Karel Havlíček Borovský (1821–1856) či malíř Josef Mánes (1820–1871).

„To jsi kreslil ty?“ ptá se udiveně velikán českého výtvarného umění mladého Zítka, když zahlédne jednu z jeho kreseb, a ten přitaká. Mánes věří, že v chlapci dřímá talent, a nasměruje ho k architektuře.

Zítek už v dětství udivuje velikány českého výtvarného umění.

Jedinečná nabídka

Zítek studuje polytechniku v Praze i ve Vídni. V roce 1858 obdrží prestižní, tzv. římskou cenu, což je plně hrazené stipendium na studijní pobyt v italské metropoli. To mu umožní dva roky nasávat přední antickou a renesanční tvorbu.

První velkou zakázku získává v německém Výmaru, kde navrhne budovu Zemské galerie a muzea. Odborníci i laická veřejnost nad nimi žasnou. Díky tomu se na Zítka v roce 1865 obrátí i Sbor pro zřízení českého národního divadla s jedinečnou nabídkou. Jeho návrh pak odborná komise vybere jako ten rozhodně nejlepší.

Jméno si udělá budovou Zemské galerie a muzea ve Výmaru.

Peněz je málo

Od začátku stavby se ale kupí problémy. Jednak ze strany c. k. úřadů, které přísně sledují projevy českého národovectví a největší „buřiče“ pravidelně vyšetřují, jednak kvůli probíhajícím politickým naschválům mezi mladočechy a staročechy. Nejhlubší vrásky na Zítkově čele ale způsobuje nedostatek financí.

Protahování stavebních prací se posmívají už i v novinách. 11. června 1881 je ale Národní divadlo konečně otevřeno – byť ještě není zcela hotové.

Odehraje se tu premiéra pro korunního prince Rudolfa (1858–1889) a ještě dalších jedenáct představení, než se provoz přeruší a na stavbu se vrátí dělníci.

Jeho návrh Národního divadla vybere odborná komise jako ten rozhodně nejlepší.

(Zdroj: HISTORY revue)