Úvod
Věda
Planeta země
Historie
Zajímavosti
Lifestyle
Záhady a napětí
Tělo plné kompromisů aneb Proč nás evoluce nenavrhla lépe

Lidské tělo je bezesporu neuvěřitelné dílo přírody. Dokáže běhat ultramaratony, ovládat jemné pohyby prstů i vytvářet myšlenky, které mění svět. Přesto nás často zlobí záda, zuby nebo oči a lidský porod patří k nejnáročnějším v celé živočišné říši.

Nová přehledová práce ukazuje, že za většinou těchto zdánlivých nedokonalostí nestojí špatný návrh, ale evoluce, která místo stavby od nuly jen upravuje to, co zdědila po našich dávných předcích.

 

Kdyby měl nějaký inženýr navrhnout lidské tělo na čistém listu papíru, pravděpodobně by vypadalo úplně jinak.

Páteř by byla lépe uzpůsobená vzpřímené chůzi, sítnice by neměla slepou skvrnu, dýchací a trávicí cesty by se nekřížily a zuby by se bez problémů vešly do čelistí. Jenže evoluce není inženýr a žádný prázdný papír nikdy neměla.

Přírodní výběr totiž nefunguje jako konstruktér, který může starý návrh zahodit a vytvořit lepší, ale každá nová změna vzniká úpravou toho, co už existuje.

Lidské tělo je tak výsledkem nepřetržité řady drobných úprav, které se vrství už stovky milionů let, a to od prvních obratlovců přes dávné tak trochu strašidelné savce až po naše předky – primáty.

Pokud některé řešení fungovalo dostatečně dobře, aby jeho nositelé přežili a měli potomky, evoluce neměla důvod je předělávat. Právě na tyto evoluční kompromisy se zaměřila nová práce anatomičky Lucy E. Hadeové z Bristolské univerzity.

Rekurentní laryngeální nerv míří z mozku kolem aorty a teprve potom se vracík hrtanu – trasa, kterou jsme zdědili po velmi vzdálených předcích.
Rekurentní laryngeální nerv míří z mozku kolem aorty a teprve potom se vracík hrtanu – trasa, kterou jsme zdědili po velmi vzdálených předcích.

Záda, která vznikla pro čtyři nohy

Lidská páteř je biomechaniskou symfonií. Je dostatečně pevná, aby unesla hmotnost celého těla, a zároveň natolik pružná, že nám umožňuje běhat, skákat, ohýbat se i zvedat těžká břemena.

A přesto právě ona patří k nejčastějším zdrojům zdravotních potíží – vždyť bolesti zad během života postihnou většinu lidí a degenerativní změny meziobratlových plotének představují jednu z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti.

Evoluční biologové však upozorňují, že nejde jen o důsledek sedavého zaměstnání nebo stárnutí. Část problému jsme si s sebou nesli už ve chvíli, kdy se naši dávní předkové postavili na dvě nohy.

Páteř prvních savců byla po miliony let uzpůsobena pohybu po čtyřech končetinách.

Když se u našich předků homininů začala prosazovat vzpřímená chůze, nemohla evoluce jednoduše navrhnout nový nosný systém, a nezbylo jí tak nic jiného než rekonstruovat ten stávající.

Výsledkem je charakteristické esovité zakřivení páteře, především bederní lordóza, která pomáhá udržet těžiště nad pánví a výrazně zefektivňuje chůzi po dvou.

Stejná úprava ale zároveň vystavuje meziobratlové ploténky i drobné klouby mezi obratli mnohem většímu zatížení. „Naše páteř je kompromisem mezi dědictvím čtyřnohých předků a požadavky vzpřímené chůze,“ shrnuje Lucy E. Hadeová.

Tento pohled podporují i starší výzkumy. Antropologové například zjistili, že tvar některých lidských obratlů se u lidí trpících výhřezem plotének více podobá obratlům našich lidoopích příbuzných.

Oko, které překáží samo sobě

Lidské oko bývá mnohdy označováno za jeden z nejdokonalejších orgánů v přírodě. Dokáže se přizpůsobit širokému rozsahu světelných podmínek, rozlišuje miliony barev a ve spojení s mozkem vytváří mimořádně detailní obraz okolního světa.

Přesto v sobě skrývá konstrukční zvláštnost, která nedává příliš smysl. Světločivné buňky totiž neleží na přední straně sítnice, kde by na ně světlo dopadalo přímo, ale až za několika vrstvami nervových buněk a cév.

Každý světelný paprsek tak musí nejprve projít touto změtí kabelů, než doputuje k čípkům a tyčinkám. Důsledkem toho je i existence takzvané slepé skvrny, protože v místě, kde z oka vystupuje zrakový nerv, žádné světločivné buňky nejsou.

Každý z nás má proto ve svém zorném poli malé místo, kde nevidí vůbec nic, a mozek tento výpadek průběžně dopočítává podle okolního obrazu, takže si to za běžných okolností vůbec neuvědomujeme.

Zajímavé je v tomto ohledu srovnání s hlavonožci, například chobotnicemi nebo sépiemi. Jejich oči vznikaly nezávisle na očích obratlovců a evoluce u nich zvolila jiné uspořádání.

Světločivné buňky směřují přímo ke světlu, nervová vlákna jsou ukryta až za nimi a zrakový nerv vystupuje ze zadní části sítnice. Výsledkem je oko bez slepé skvrny, které z pohledu optické konstrukce působí elegantněji než to naše.

Proč tedy evoluce lidské oko jednoduše neotočila? Odpověď je stejná jako u páteře. Přírodní výběr nepracuje s hotovým projektem, který může kdykoli překreslit.

Oči obratlovců se vyvíjely postupnými úpravami očí dávných předků a každá další změna musela zachovat funkčnost všech mezistupňů.

Kompletní přestavba sítnice by znamenala narušení celého systému, který už fungoval dostatečně dobře na to, aby jeho nositelé přežívali a rozmnožovali se.

Nové orgány nevznikají od nuly. Evoluce vždy přestavuje už existující struktury, a proto v našem těle nacházíme stopy po dávných předcích i zdánlivě nelogická anatomická řešení.
Nové orgány nevznikají od nuly. Evoluce vždy přestavuje už existující struktury, a proto v našem těle nacházíme stopy po dávných předcích i zdánlivě nelogická anatomická řešení.

Nerv, který zabloudil do historie

Jen málokterá část lidského těla dokládá evoluční minulost tak názorně jako rekurentní laryngeální nerv. Ten ovládá svaly hrtanu, ale vskutku zvláštním způsobem.

Místo aby se k němu vydal nejkratší cestou, z mozku nejprve sestoupí hluboko do hrudníku, tam se obtočí kolem oblouku aorty, a teprve potom se vrací zpět ke krku. U člověka tak urazí zbytečně desítky centimetrů, u žirafy dokonce několik metrů.

Důvod sahá až k našim dávným rybím předkům. Nerv původně zásoboval struktury spojené se žaberními oblouky, které ležely v těsné blízkosti srdce.

A jak se během evoluce prodlužoval krk a srdce klesalo níže do hrudníku, nerv zůstal dál na své původní trase, protože změna jeho vedení by byla pro evoluci náročná.

Zuby, pohroma huby…

Leckterý našinec si v zubařském křesle vzpomene na legendární Cimrmanovu hlášku zmíněnou v mezititulku, které nelze nedat za pravdu.

Lidský chrup totiž vznikal v době, kdy naši předkové jedli tvrdou, vláknitou potravu a jejich čelisti byly podstatně robustnější než dnes, jenže s rozvojem vaření, zpracování potravin a později zemědělství se lidská strava postupně změkčila.

Čelisti se tak během evoluce zmenšovaly, avšak zuby zůstaly téměř stejně velké.

Výsledkem je problém, který zná moderní stomatologie velmi dobře, zuby se do čelistí mnohdy nevejdou, překrývají se a zejména třetí stoličky, známé jako osmičky, nemají dostatek prostoru k prořezání.

Právě ony prokleté osmičky bývají zdrojem silných bolestí, zánětů i chirurgických zákroků.

Nejde ale o chybu samotných zubů, protože kdysi měly svou funkci a jsou pozůstatkem doby, kdy naši předkové potřebovali třetí sadu stoliček k rozmělnění tvrdé potravy a opotřebované zuby se během života rychle obrušovaly. Dnes je jejich význam minimální, evoluce je však zatím nestihla odstranit.

Lidský chrup má ještě jednu zvláštnost. Na rozdíl od žraloků nebo mnoha plazů vytváříme během života jen dvě generace zubů – mléčné a trvalé. Jakmile se trvalý zub poškodí nebo vypadne, organismus už nedokáže vytvořit nový.

Z evolučního hlediska to však nepředstavovalo zásadní problém, protože naši předkové se jen výjimečně dožívali vyššího věku, kdy by je trápila ztráta chrupu.

Vzpřímená chůze změnila stavbu pánve, zatímco rostoucí mozek zvětšil hlavu novorozence.
Vzpřímená chůze změnila stavbu pánve, zatímco rostoucí mozek zvětšil hlavu novorozence.

Velký mozek má svou cenu

Porod patří u člověka k nejobtížnějším v celé živočišné říši. Důvodem je evoluční kompromis mezi dvěma zásadními změnami, které formovaly náš druh.

Vzpřímená chůze si vyžádala užší a pevnější pánev, zatímco rychlý vývoj mozku vedl k tomu, že se rodí mláďata s mimořádně velkou hlavou.

Výsledkem jsou porodní cesty, kterými novorozenec prochází jen s minimální rezervou a během porodu musí vykonat složitou sérii otoček.

Evoluce našla řešení, které není dokonalé, ale funguje. Lidské děti se rodí v mnohem méně vyvinutém stavu než mláďata většiny ostatních primátů.

Jejich mozek po narození ještě několik let intenzivně roste, zatímco péče rodičů i širší society jim poskytuje čas potřebný k dalšímu vývoji.

Právě tato kombinace biologických omezení a sociální spolupráce umožnila vznik druhu s velkým mozkem v poměru k velikosti těla, aniž by evoluce musela přepisovat základní stavbu lidské pánve.

Tak či onak, všechny tyto nedorazy jsou pozůstatkem evoluční historie, která se do naší anatomie zapisovala stovky milionů let. Kdyby člověk vznikl jako zcela nový návrh, podobné nelogičnosti bychom v něm hledali asi jen stěží.

A právě v tom podle autorky práce spočívá síla evoluční teorie. „Anatomické zvláštnosti a nedokonalosti našeho těla nejsou argumentem proti evoluci. Naopak představují jedny z jejích nejpřesvědčivějších důkazů,“ uzavírá Lucy E. Hadeová.

Foto: Gemini
Související články
Už jste někdy přemýšleli o tom, co je skutečným motorem vaší každodenní energie? Pečujeme o své srdce, hlídáme si cholesterol nebo stav kloubů, ale na jeden z nejdůležitějších orgánů často zapomínáme – na plíce. Přitom jsou to právě ony, které zásobují každou buňku našeho těla kyslíkem a umožňují nám aktivní a plnohodnotný život. Pokud jste […]
Na privátně vlastněném ostrově Nosy Ankao, rozprostírající se severovýchodně od pobřeží Madagaskaru, se odehrává příběh, který začal jako odvážný ochranářský experiment. Dnes, téměř o deset let později, se z něj stal mimořádný příklad toho, že návrat ohrožených zvířat k přirozenému životu může fungovat. Na ostrově nyní žije 19 lemurů korunkatých (eulemur coronatus) a jedna ze […]
Roste pomalu, ale vydrží déle. Tento vzorec se opakuje u bylin, keřů i lián od Arktidy po polopouště. Mezinárodní tým vědců vedený Botanickým ústavem Akademie věd ČR analyzoval více než 3 100 druhů rostlin z pěti kontinentů a ukázal, že pomalý růst je napříč různými skupinami rostlin spojen s delším životem. Výsledky publikované v časopise […]
Líbivé rčení, že „oči jsou okna do duše“, už jste určitě slyšeli. Kupodivu ale nejde jen o prázdnou frázi. Z jejich stavu lze rozpoznat nejen celkovou fyzickou kondici, ale i stovky vnitřních onemocnění.   Žlutavé, lehce vystouplé skvrny v očním okolí nejsou nic, co by nedokázala zkrotit trocha šikovnosti a make-upu. Na pohled kosmetický problém […]
reklama
Historie
Létající krejčí se zabil pod Eiffelovkou
Vystupuje na Eiffelovku se dvěma přáteli a kameramanem. Ještě ze schodů mává François Reichelt davu a vesele volá: „Na shledanou.“ Ovací za seskok ve svém speciálním obleku se nedožije. Kuráž mu nechyběla, ale příliš si věřil, a také moc dobře věděl, že taková šance jako seskok z proslulé věže se těžko bude opakovat, a tak hrál […]
Patent tiskařce udělil sám císař
„Tak vy chcete privilegium dvorské tiskárny?“ ptá se úředník dvorské kanceláře elegantně oděné dámy. „Zklamu vás. Tisk dvorských a místodržitelských zakázek má na starosti Urban Baltazar Goliáš. Císař je s ním spokojen.“   Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 klesá počet obyvatel českých a moravských zemí přibližně na 1,3 milionu. Vytrácí se zejména […]
Žila na Starém Městě mořská panna?
Během staletí si Praha vyslouží řadu přívlastků. Někdy je označována za zlatou, jindy za stověžatou. Málokdo ale ví, jaká tajemství skrývá ve svých ulicích…   Celou řadu kuriozit ukrývá hlavně Staré Město. Kromě proslulé nejužší uličky tu totiž stojí i vůbec nejmenší pražský dům. Nachází se v Anežské ulici, nedaleko kláštera Na Františku a na […]
Katary bůh k dobrému konci nedovedl?
Pierrovi je přes 40 let. Žije v Toulouse, kde mu patří malý krámek, a už léta poslouchá učení, které hlásají kataři, jichž se v tomto kraji nalézá velké množství. Rozhodne se přijmout jejich učení za své a stát se „dokonalým“.   Pierre uvěří, že dobrý Bůh stvořil duchovní svět, zatímco ten zlý (Satan) vybudoval hmotný […]
Zajímavosti
Gumová kachnička byla nejdřív hračkou pro psy!
Jsou zářivě žluté, roztomilé, pískají a plavou ve vodě. Dokážete se při pohledu na gumovou kachničku ubránit úsměvu. Kde se tato ikonická hračka vlastně vzala? Aby se mohla zrodit gumová kachnička, potřebujeme gumu. Jenže ta pravá se nedá vyrobit, jde o přírodní materiál ze stromu jménem kaučukovník brazilský. Po naříznutí z něj vytéká bílý latex, […]
Venuše: Ráno Jitřenka, za soumraku Večernice
Pro dávné civilizace představuje důležitý orientační bod. Ráno vychází krátce před Sluncem, večer zapadá těsně po něm. Ve starověku v ní lidé vidí bohyni, pozdější alchymisté ji spojí s kovem a novodobí spisovatelé v ní spatřují možný domov budoucnosti. Jejich naděje však vědci rychle zchladí.   Venuše patří k nejjasnějším objektům na obloze díky mimořádně […]
Faraonova kletba opět na scéně: Zachrání statisíce životů?
Je neděle 5. listopadu 1922. George Herbert, 5. hrabě z Carnarvonu, právě obdržel telegram. „Konečně jste v Údolí králů učinil úžasný objev,“ začíná a dále referuje o nálezu nevídané hrobky s neporušenými pečetěmi. Mecenáš cítí čirou radost. Netuší, že ho tento nález bude stát život…   Netřeba napovídat, že se jedná o místo posledního odpočinku 11. faraona 18. […]
Tyrkysová: Barva, která nás ochrání před smrtí?
Není to ani modrá, ani zelená. Přesto je však plnohodnotnou barvou se svým vlastním původem! Proč je tyrkysová tak oblíbená? A kdo jí dal jméno?   Už tisíce let lidé milují vzácný kámen, který má díky obsahu mědi velmi nevšední barvu. Nejstarší stopy směřují do Egypta, kde zdobí předměty nalezené v hrobkách – tím nejslavnějším […]
Záhady a napětí
Baltská anomálie: Leží na dně moře stopa neznámé civilizace?
Sonar prořízne temnotu Baltského moře a na obrazovce se objeví tajemný tvar. Obrovský disk, dlouhá stopa za ním a hloubka, kam lidské oko jen tak nedohlédne. Stačil jeden nejasný snímek a místo, o kterém vědělo jen pár hledačů vraků, se proměnilo v záhadu sledovanou celým světem. Je Baltská anomálie jen dílem ledovce, nebo stopou něčeho […]
Krvavý vodopád z Antarktidy: Teče z ledovce zpráva z jiného světa?
Uprostřed bílé antarktické pustiny vytéká z ledovce rudá voda. Nestéká z hory, ale přímo z ledu, jako by se v něm otevřela stará rána. Blood Falls děsí barvou, ale ještě více tím, co se ukrývá pod povrchem. Je krvavý vodopád jen přírodním úkazem, nebo oknem do světa, který přežívá bez světla a téměř bez kyslíku? […]
Ostrov panenek: Svírají mexické kanály duši mrtvého dítěte?
Loďka se pomalu sunula kanály Xochimilca, když se mezi větvemi objevily první tváře. Špinavé panenky bez rukou, s prázdnými očními důlky a vlasy slepenými deštěm visely ze stromů jako podivní strážci. Není to jen běžná turistická zastávka, ale ostrov, který měl vzniknout ze strachu jednoho muže. Mohou strašidelné hračky hlídat duši dítěte, které se nikdy […]
Dokonalé rysy Dámy z Elche: Vytesali bustu do kamene v bájné Atlantidě?
Z pohledu na dokonalé linie se tají dech. Obří kruhy přitisknuté k hlavě tajemné dámy působí, jako by spojovaly minulost s dalekou budoucností a technologiemi, o kterých si mohla starověká civilizace nechat jen zdát. Kdo je tajemná Dáma z Elche? Vzniklo dokonalé dílo pod šikovnýma rukama sochaře ze ztracené Atlantidy, nebo ji mají na svědomí […]
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz