Asi málokterá historická organizace budí až do dnešní doby takový zájem a emoce, jako řád templářů. Tito nenávidění a milovaní rytíři třímali v jedné ruce měšec plný peněz a v druhé meč posvěcený od samotného křesťanského Boha. Měli za úkol hájit zájmy křesťanství, ochraňovat poutníky na cestě do Jeruzaléma a dokonce střežit i svatý grál. Kdo však skutečně byli? Jak vypadal jejich život?
A jaký byl skutečný důvod existence jejich řádu?
Vznik řádu
Po tom, co byl v roce 1099 dobyt Jeruzalém při první křížové výpravě, výrazně přibylo poutníků, kteří se na toto svaté místo a kolébku křesťanství chtěli podívat vlastníma očima. Vzhledem k tomu, že cestování nebylo ve 12. století nijak zvláště bezpečné, vyvstala potřeba neozbrojené poutníky chránit před lapky a muslimskými útočníky z Tyru a Aškalonu.
Na tento popud vznikl řád Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu, který založilo osm rytířů včetně Godefroie de Saint-Omera a Huga de Payense, prvního velmistra řádu. Přesné datum této události není známo, avšak historici odhadují, že se jedná o rok 1119 či 1120. Již na počátku své existence se templáři těšili přízni krále, šlechty i významných poutníků.
To se však později mělo změnit.
Hugues de Payens, první velmistr Řádu templářů.
Křížové výpravy
I když původní záměr křížových výprav, které vyhlašoval papež, bylo osvobození míst posvátných pro křesťany z rukou muslimů, časem se z těchto nájezdů stala spíše snaha o dobytí nového území a založení křižáckých států. Vše se samozřejmě dělo ve jménu vyššího dobra a hlavní bylo zemi očistit od všech nepřátel křesťanského Boha a zabránit pronikání islámu do křesťanských zemí.
Celkem templáři bojovali v devíti křížových výpravách, které je zavedli nejenom do Jeruzaléma, ale také do Egypta, Řecka, Pobaltí, Skandinávie a Palestiny. Kromě tažení proti nepřátelům křesťanů se odehrálo také několik akcí proti kacířům.
Mezi nejznámější z nich patří výpravy proti katarům nebo husitům.
Templáři byli brzy po celém světě známí jako neohrožení válečníci, které pohání náboženský zápal a touha dostát svým svatým povinnostem.
Fungování řádu a svaté armády
Již od samého počátku byli templáři organizováni jako duchovní řád s přísným vojenským zřízením. V polovině 12. století byla založena ústava řádu a jeho základní struktura. Tato řehole byla vypracovaná svatým Bernardem a obsahovala 72 článků plných povinností a zákazů, které bylo třeba striktně dodržovat.
Mezi nejvýznamnější patřilo společné jídlo, zřeknutí se světských potěšení, pravidelná účast na bohoslužbách a zejména absolutní poslušnost velmistrovi.
Templářští rytíři na středověké iluminaci Matěje Pařížského.
Rekruti k templářům přicházeli z celé západní Evropy. Hlavní motivací přitom byla většinou podpora svaté války, avšak mnoho mužů hledali v této organizaci pokání ze předchozí hříchy, možnost bojovat a proslavit se, anebo jen chtěli pravidelnou stravu. Řád byl rozdělen na rytíře, seržanty, sloužící bratry a kaplany.
Výzbroj a oblečení
Prvotní rozdělení určovalo, jakou templářskou zbroj na sobě budou jednotliví členové řádu nosit. Rytíři, jakožto členové těžké jízdy, nosili bílý plášť či tuniku s vyšitým červeným křížem. Do boje byli vybaveni těžkou kroužkovou košilí nebo jednoduchým železným kyrysem.
Součástí zbroje byly také kroužkové nohavice a kbelcová přilba s úzkým hledím.
Bojovali především s templářským jednoručním mečem a černobílým štítem.
Rytíři dostávali přidělenou i výstroj pro své koně. Seržanti, kteří byli dále rozděleni na vojáky (pěchota) a na sloužící bratry, měli jednodušší výstroj. Jejich varkoč a plášť byl černý, ale stejně jako u rytířů na nich byl vyobrazen červený kříž.
Kroužková košile byla kratší a kbelcovou helmu nahradili otevřenou, která byla pro pěší boj praktičtější.
Co se týče templářských zbraní pro pěšáky, na boj zblízka sloužil dobře jednoruční meč nebo kopí.
Sloužící bratři potom nosili hnědý vlněný mnišský hábit.
Výzbroj rytířů, zdroj: quora.com.
Rychle nabyté bohatství
Řád prosperoval a vzrůstal především díky vysokým darům od příznivců, které měly různé formy – peníze, půda, koně, vojenské vybavení i potraviny. Samotní templáři v pozdějších letech výrazně profitovali ze širokého spektra služeb, které se týkaly raných forem bankovnictví a přepravy zboží. V dobách svého největšího rozmachu těžili peníze z dobyvatelských výprav a ze svých základen.
Vlastnili také nespočet lodí, které pronajímali vývozcům – vytvořili si tak vlastní obchodní řetězce. Další peníze jim proudily z provozu úschoven či převozu majetku. Každý poutník totiž věděl, že není radno cestovat s větším majetkem, který by mohl skončit v rukou lapků.
Mnohem pohodlnější tak bylo za určitý finanční obnos uschovat věci či větší částku peněz u templářů nebo si je nechat doručit přímo na místo.
Byli také velmi vychytralí, co se týče půjčování prostředků. Protože ve středověké Evropě byla zakázána lichva, templáři předem vypočítali úroky včetně zapůjčené částky, které budou požadovat zpět. Velmi často bylo od půjčujícího vyžádáno, aby dal k templářům do zástavy cennosti jako jistotu.
Řád časem natolik zbohatl, že půjčoval peníze i samotným králům.
Zrušení řádu
Nenadálé bohatství, moc a papežova ochrana způsobily, že templáři nebyli dlouho bez nepřátel. Když v roce 1391 padlo Acre (poslední templářská základna na blízkém východě) do rukou muslimů, celým řádem to významně otřáslo. Najednou přišli o smysl své existence. Postupně se začaly vynořovat zkazky o jejich nemorálnosti a rouhání proti bohu.
Rychle šířená propaganda je začala označovat za zločince, kteří nejednají ve jménu papeže a křesťanství. Vše vyvrcholilo, když král Filip Sličný obvinil templáře z kacířství, z homosexuálního chování a uctívání pohanských symbolů. Mnoho členů řádu bylo mučeno a bylo na nich získáno falešné přiznání. Viníci byli poté spolu s posledním velmistrem Jakubem de Molay upáleni na hranici.
Templářský řád byl zrušen a jeho majetek zkonfiskován.
Upálení Jakuba z Moley, zdroj: ancient-origins.net.
Odkaz templářů
Templáři vytvořili zcela nový model rytířů. Zatímco v časnějším středověku se na rytíře pohlíželo spíše jako na válečníky, kteří bojují jen ve vlastní prospěch, templáři se prezentovali jako cudní, poslušní a zbožní služebníci Boha. Díky tomu se významně zasadili o rozmach rytířského eposu a nám se tak dochovalo mnoho příběhů o legendárních svatých bojovnících. Jejich příběh můžeme sledovat v mnoha filmech, objevili se také jako hlavní záporní hrdinové v herní sérii Assassin’s creed a v neposlední řadě se o nich nedávno v České republice natočil seriál Knightfall.
Facebook
Twitter
RSS