Dvanáct stříbrných soch apoštolů v životní velikosti a snad i svatý grál – to vše podle legendy leží pod hradem Veveří. Templáři zde prý po svém pádu ukryli kořist lstí odebranou moravskému knížeti.

Ačkoli historici většinou krčí rameny, do podzemí se stále vydávají hledači pokladů s nadějí, že to budou právě oni, kdo učiní objev století.

Samotný hrad Veveří je přitom mnohem starší a zajímavější, než by se dalo čekat od pouhé kulisy pro pověst.

Podle tradice jej kolem roku 1059 založil moravský kníže Konrád I. Brněnský (asi 1035–1092) jako lovecký hrádek, první doložitelná písemná zmínka o hradu ale pochází teprve z počátku třináctého století.

Skutečný rozkvět zažilo Veveří o sto let později, kdy z něj markrabě Jan Jindřich Lucemburský (1322–1375), mladší bratr Karla IV.

(1316–1378), udělal jednu ze svých hlavních rezidencí a nechal jej přebudovat na téměř nedobytnou pevnost. Právě tehdy prý hrad skutečně sloužil i jako zemská pokladnice – ne ovšem templářská, nýbrž markraběcí. Není tedy divu, že si pověst o ukrytém bohatství časem našla cestu právě sem.

Legendu probudil blesk

Kdy přesně se příběh zrodil, se dnes už nedá s jistotou určit. Podle jedné verze prý kdysi úder blesku srazil korouhev z hradní věže a odhalil uvnitř staré listiny plné šifer a záhadných indicií.

Nález měl znovu rozdmýchat po generace tlející pověst o ukrytém pokladu a přilákat na Veveří další a další dobrodruhy.

Mezi nimi prý nechyběl ani kníže Prosper ze Sinzendorfu (1751–1822), jeden z pozdějších majitelů panství, kterého záhadné dokumenty přivedly až k objevu rozsáhlé sítě podzemních chodeb. Poklad v nich ale nenašel.

Jak takový příběh vlastně mohl vzniknout na hradě, který s templáři podle historiků nikdy nic neměl?

Tajemná vražda

Základ legendy sahá prý až do roku 1304, kdy se na Veveří měl konat generální sněm templářského řádu pod vedením posledního velmistra Jakuba de Molay (1244–1314).

Právě tady prý padl plán, jak se úskokem zmocnit pokladu moravského knížete Břetislava I. (1002–1055) – dvanácti stříbrných soch apoštolů a ostatků svatého Vojtěcha, které kníže kdysi přivezl z výpravy do polského Hnězdna.

Cennosti měly být určeny na financování tažení krále Václava III. (1289–1306) do Polska. Jenže mladý panovník byl v Olomouci zavražděn a pověst za jeho smrtí vidí právě templáře, kteří se tak měli pokladu zmocnit natrvalo.

Záhadné písmeno M

Stopy záhady dnes návštěvníci hledají hlavně kolem gotické kaple Matky Boží u vstupu na hrad.

Na její vnější zdi je vytesaný reliéf velkého písmene M a lidské tváře, který si část badatelů vykládá jako skrytý kryptogram odkazující na upáleného velmistra Jakuba de Molay. Je to skutečně poselství templářů, nebo jen běžný mariánský symbol?

Kastelánka hradu Lenka Uedlová takové interpretace odmítá a vysvětluje, že písmeno M jednoduše odkazuje na Pannu Marii, jíž je kaple zasvěcená.

Podobně skepticky se staví i brněnský historik Jan Libor z Historického ústavu Masarykovy univerzity, podle kterého je celá pověst o templářském pokladu výmyslem z osmnáctého století, který si od té doby žije svým životem – hrad Veveří prý templářům nikdy nepatřil.

Templáři tu byli

Může ale skepse historiků na věci vůbec něco změnit? Záhadology podobné argumenty nikdy příliš neodradily. Popularizátor záhad Arnošt Vašíček (1953) přirovnává hledání templářského pokladu k honbě za Atlantidou.

Podle něj podobných „podezřelých“ míst s ukrytým bohatstvím řádu najdeme po celé Evropě víc, a Veveří je jedním z kandidátů už jen díky poloze v tehdy ještě samostatném Českém království. Skuteční templáři navíc na moravském území opravdu působili.

Nejstarší a nejlépe doloženou komendu měl řád na Moravě od třicátých let 13. století v Čejkovicích na Hodonínsku, kde dodnes stojí rozsáhlé sklepení zvané Templářské sklepy.

Druhé řádové sídlo stálo u Jamolic, dnes připomínané jako hrad Templštejn. Obě místa jsou od Veveří vzdálená desítky kilometrů a žádný dobový pramen mezi nimi a hradem nad Svratkou spojitost nenaznačuje.

Otázka tedy není, zda templáři na Moravě skutečně byli, ale zda měli důvod svěřit zrovna Veveří poklad takového rozsahu, jaký legenda popisuje.

Nacisté i komunisté

Kouzlo templářského pokladu prý neodolalo ani totalitním režimům dvacátého století.

Podle některých svědectví se o veverské podzemí zajímala i okultní společnost Thule spojená s nacistickým Německem, později se pátrání údajně chopila i komunistická Státní bezpečnost. Proč by se tajná služba měla zabývat středověkou pověstí?

Podle příznivců legendy šlo o snahu získat cenné historické artefakty mimo veřejnou kontrolu, ověřit takové motivy ale dnes nedokáže nikdo. Ani jedna ze stran ale žádný poklad oficiálně nenašla, nebo se to alespoň nikdy nepotvrdilo.

Jediné, co obě pátrání s jistotou zanechala, jsou poškozené sklepy a paláce, do kterých hledači na vlastní pěst zoufale prokopávali nové chodby.

Veverský rukopis

Zvláštní kapitolou je takzvaný Veverský rukopis, dokument, ve kterém se templáři podle příznivců legendy skutečně několikrát objevují. Historikové jej ovšem neberou příliš vážně a připomínají, že žádný věrohodný pramen spojení řádu s Veveřím nedokládá.

Je tedy rukopis skrytým klíčem k pravdě, anebo jen dalším z řady pozdějších padělků, jaké provázejí většinu templářských legend po celé Evropě?

Nedávné průzkumy georadarem a magnetometrem pod hradním areálem podle všeho odhalily několik dutých prostor a anomálií, které by mohly odpovídat zasypaným chodbám nebo sklepením.

Zůstane skrytý?

Badatelé v minulosti také narazili na hrobku s ostatky templářských rytířů, což mělo přiživit spekulace o prokletí místa; ověřit takové tvrzení je ovšem prakticky nemožné. Vedení hradu přesto před zkoumáním tajných chodeb raději varuje.

Neodborné kopání v minulosti už nejednou poškodilo historické interiéry i okolí památky, a kastelánka proto apeluje, aby se pátrání po pokladu neměnilo v ničení toho, co je na Veveří skutečně cenné – tedy samotného hradu.

Zůstane tak Veveří navždy jen dalším z desítek evropských míst, kam legenda o templářském pokladu putovala bez jediného důkazu?

*** Hrozný osud templářského řádu ***

Řád templářů vznikl kolem roku 1119 na ochranu poutníků do Jeruzaléma a během dvou staletí zbohatl natolik, že se stal věřitelem evropských králů.

Francouzský král Filip IV. Sličný (1268–1314) ale řádu dlužil a v říjnu 1307 nechal templáře po celé Francii pozatýkat a obvinit z kacířství.

Zatčení rytíři prošli výslechy s použitím útrpného práva a mnozí se pod mučením přiznali k vymyšleným zločinům. V Paříži se tak do začátku roku 1308 přiznalo přes 130 zajatých templářů.

Ti, kdo svá vynucená doznání později odvolali, končili jako kacíři na hranici: jen v květnu 1310 bylo u Paříže upáleno 54 templářů najednou.

Poslední velmistr Jakub de Molay byl v roce 1314 upálen v Paříži a řád byl papežem oficiálně zrušen již roku 1312. Právě zmatek kolem zabaveného majetku dal vzniknout desítkám legend o zmizelém templářském pokladu, který měl být narychlo odvezen a ukryt na bezpečných místech od Skotska po střední Evropu – Veveří je jen jedním z mnoha kandidátů.