Théodore Géricault: Vor Medúzy

Okamžik smrti, zoufalství, ale také naděje pro hrstku vyčerpaných a umírajících trosečníků po dvou týdnech strávených na vratkém voru uprostřed divokých vln Atlantiku.

Obraz zachycuje okamžik, kdy po třinácti dnech plavby na voru posledních 15 živých spatří na obzoru plachty lodi Argus, která je o pár hodin později zachrání.

Hugues Duroy de Chaumareys (1763–1841), zbabělec a nezkušený kapitán francouzské fregaty Meduse, uvízne v roce 1816 na mělčině vzdálené 50 kilometrů od nejbližší pevniny. Do záchranných člunů se všichni nevejdou a Chaumareys ponechá 150 lidí na pospas osudu na 20 metrů dlouhém vratkém voru. Desítky jich smetou divoké vlny, mnozí se poté pozabíjejí v boji o bezpečnější místo uprostřed voru.

Dojde k sebevraždám, kanibalismu, nemocní jsou svrháváni do moře. Po třinácti dnech pekla je zachráněno posledních 15 pološílených mužů. Je to nejen tragédie, ale také obrovský skandál, o kterém mluví úplně všichni. Mladý malíř Théodore Géricault (1791–1824) se toho rozhodne využít k nastartování kariéry.

Chce zachytit okamžik, kdy poslední přežívající spatří na obzoru loď jako svou poslední naději.

To vše v životní velikosti na plátně o rozměrech 491 x 717 cm.

Theodore Géricault si slávy moc neužil. Zemřel 5 let po domalování obrazu, ve věku 32 let (26. ledna 1824). Po pádu z koně.

Maluje desítky přípravných skic, vytvoří si zmenšený model voru, setká se s trosečníky z Medúzy, chirurgem Henrim Savignym a inženýrem Alexandrem Corréardem, v nemocnici studuje umírající a v márnici mrtvá těla, aby věrně zachytil barvu jejich kůže i výrazy. Dokonce si údajně obstará několik uříznutých končetin, aby mohl studovat jejich rozklad doslova v přímém přenosu. Práce mu zabere dva roky a když je obraz v roce 1819 vystaven na tradičním pařížském Salonu, postará se o pořádný společenský skandál, neboť pro mnohé návštěvníky je tak šokující, že pohled na něj nesnesou.