Do posledního místečka zaplněné hlediště se královsky baví. Blíží se finále závěrečné hry večera, jehož se ale diváci už nedočkají. Místo toho budou bojovat o život. Budovu richmondského divadla totiž vmžiku zachvátí plameny!

Richmond, hlavní město státu Virginie, na počátku 19. století jen vzkvétá.

Prosluje jako centrum zábavy, a hlavně ke konci roku se sem sjíždí smetánka ze všech končin USA. Největším tahákem bohatého vánočního programu bývají divadelní představení, která společně navštěvují boháči i chudina.

Místní divadlo, otevřené v roce 1806, každý večer praská ve švech. Nikoho ani nenapadne, že by se právě v tak honosné budově mohla odehrát strašlivá tragédie, o níž budou Američané s hrůzou v očích mluvit ještě dlouhé roky.

Z lóží se stala past

V hledišti richmondského divadla se 26. prosince 1811 tísní téměř 600 diváků. Na programu jsou hned tři představení. Všichni se náramně baví a… „Hoří!“ ozve se nečekaně z jeviště během posledního dějství třetí hry.

Hořící svíčka na lustru vytaženém do provaziště podpálila jednu z kulis. Plameny se bleskově šíří a brzy začnou olizovat borový krov střechy. V hledišti, které během chvilky zaplní hustý kouř, vypuká panika. Diváci z přízemí se neomaleně derou k východu.

Někteří jedinci, hlavně děti a ženy, upadnou v tlačenici na zem a ostatní je ušlapou. V pasti se ocitá i smetánka sedící v lóžích ve vyšších patrech. Zoufalí lidé skáčou ven z oken, přičemž ty šťastnější zachytí dole něčí náruč.

Obzvlášť se vyznamená místní kovář Gilbert Hunt (asi 1780–1863), který tímto způsobem zachrání spoustu žen.

Puritáni mají jasno

Celé město se ponořilo do smutku. Budova divadla kompletně shořela a o život přišlo 72 osob. Mezi obětmi je i guvernér Virginie George William Smith (1762–1811).

„Je to boží trest!“ nepochybují puritáni, kteří už dlouho považují Richmond za „doupě neřesti“. Jejich názor ve společnosti převáží a městská rada veškerou „hříšnou“ zábavu i hazard na nějakou dobu zakáže. Nového divadla se město dočká až v roce 1819!