Valí se oceánem jako smrtící stěna vyšší než 10patrový dům. Síla, proti které se nedá bojovat a nedá se před ní utéct. Nejnebezpečnější jev oceánu.
Objeví se znenadání a stejně tak i zmizí. Šílená hříčka přírody, která jako kdyby se neřídila žádnými pravidly. Noční můra námořníků, jejíž existenci ještě před pár lety odborníci popírali. Ona ale existuje…
Když mořský had mávne ocasem
Stovky lodí, které se v dávných dobách vydávají na oceán, zmizí beze stopy. Stovky let námořníci vyprávějí o obřích vlnách, které se objeví odnikud a stáhnou loď i s posádkou do mokrého hrobu. Vědci je však odmítají jako báchorky.
Když v roce 1826 slavný francouzský mořeplavec Jules Dumont d’Urville (1790–1842) tvrdí, že zažil vlnu vysokou 33 metrů, matematik a fyzik François Arago (1786–1853) se mu veřejně vysměje. Ještě v polovině 20. století je oceánografové popírají. „Taková vlna se může vyskytnout maximálně jednou za 10 000 let,“ tvrdí na základě.
Někde však musí být ve výpočtech chyba.
Potápí lodě i vrtné plošiny
Mohutná vlna rozdrtí 18. září 1901 příď německého zaoceánského parníku SS Kronprinz Wilhelm. V prosinci 1942 vlna vysoká 28 metrů zasáhne jednu z největších lodí světa – RMS Queen Mary. Nakloní 30 metrů vysokou loď na bok tak, že chybí pouhých 5 stupňů, aby se převrátila. V roce 1952 se potopí SS Flying Enterprise.
V roce 1966 supermoderní, 275 metrů dlouhá výletní loď Michelangelo dopluje do New Yorku s pomačkanou přídí. Zasáhla ji osamělá, 25 metrů vysoká vlna. „Nedalo se na to připravit. Prostě se objevila a během 20 vteřin udeřila,“ tvrdí posádka. Záhadný mořský zabiják si přitom troufne nejen na lodě. V kanadských vodách 15. února 1982 potopí vrtnou plošinu Ocean Ranger.
Vědci přesto stále váhají s uznáním existence takových vln.
Konečně polapena
Dokud v roce 1980 jedna nepotká francouzský tanker Esso Languedoc. Moře je rozbouřené a vlny dosahují výšky 4 metrů. Náhle se objeví vlna sedmkrát vyšší a řítí se na loď. První důstojník Philippe Lijour ji vyfotí při nárazu a vědci její výšku odhadnou na 30 metrů. Přesto se změnou názoru nespěchají. Nezvratný důkaz dostávají 1. ledna 1995.
U pobřeží Norska tulácká vlna zasáhne vrtnou plošinu Draupner. Laser sledující hladinu zaznamená výšku 25,9 metru a rychlost 72 km/h.
Vědci konečně uznají jejich existenci a náhle se poznatky jen hrnou.
Facebook
Twitter
RSS