Den poté, co Smyrnu opustí řecké jednotky, zmocní se jí bez boje Turci. Řečtí a arménští obyvatelé města na jejich příchod hledí s obavami. Doufají však, že přítomnost britského královského loďstva v přístavu Turky odradí od násilností. To se ale velmi mýlí.
Ovládnutím Smyrny v Malé Asii na pobřeží Egejského moře po více než třech letech fakticky končí řecko-turecká válka. Vítězní Turci triumf využijí k tomu, že „nevěřící Smyrnu“, jak městu kvůli jeho početné nemuslimské komunitě říkají, „očistí“.
Peklo jednotky generála Nureddina Paši (1873–1932) rozpoutají hned 9. září 1922 a potrvá několik dní. Jdou systematicky dům od domu, rabují, znásilňují, vraždí zejména Armény, ale zaměřují se i na Řeky.
Zlynčovaný biskup
Útočníci se nezastaví před ničím. Přímo z katedrály si odvedou například ortodoxního biskupa Chrysostoma (1867–1922). „Předhoďte ho lidem,“ rozhodne Nurredin Paša.
Rozlícený turecký dav s ním učiní své. „Začali ho bít pěstmi a holemi a plivat mu na tvář. Proděravěli ho bodáním. Utrhli mu vousy, vydloubli oči, uřízli nos a uši,“ popisuje smrt Chrysostoma francouzský voják, který lynčování osobně přihlížel.
Měl ovšem rozkazy, aby do dění ve městě nezasahoval (v regionu v té době kromě Francouzů operovaly i britské a italské jednotky).
Požár zahladí stopy
Kolik obětí si masakry vyžádaly, není jisté. Jen pár dní nato, 13. září, totiž město postihne rozsáhlý požár, který po zvěrstvech zahladí stopy a stojí životy další desetittisíce lidí. O jeho příčině se diskutuje, ale existují svědectví, podle nichž ho měli na svědomí právě turečtí vojáci.
Plameny ostatně zcela zničily pouze arménskou a řeckou čtvrť města, zatímco turecká a židovská neštěstí přestály. Turci samozřejmě tvrdí, že na vině zkázy byli Arméni a Řekové.
Facebook
Twitter
RSS