Nejmladší obyvatelé mravenišť, mravenčí larvy, zastávají v koloniích mnoho důležitých rolí a není pochyb, že jsou nezbytní pro soudržnost komplikovaných společenstvech, v nichž přicházejí na svět.

Larvy podle vědců nejsou pouhým překlenovacím stádiem mezi vajíčkem a dospělcem, ale mají v mravenčím společenstvu zcela zásadní význam.

„Je možné je považovat za samostatnou sociální kastu, která plní v mraveništi vlastní poslání,“ vysvětluje Eva Schultnerová z regensburské univerzity v Německu.

Proč to bez larev nejde?

Larvy mravenců druhu Oecophylla longinoda produkují hedvábí, aby do něj zakuklily své kokony. Dospělí mravenci od nich hedvábí odebírají a zužitkují je ke stavbě mraveniště. A pozor!

Při povodních některé druhy mravenců (například Solenopsis invicta) využívají vztlaku svých larev k záchraně kolonie. Spojují nedospělce fyzicky dohromady a vytvářejí z nich jakýsi záchranný raft. Larvy se vznášejí snadněji než dospělí mravenci. Navzdory umístění „v podpalubí“ obvykle přežívají.

Larvy mohou rovněž zastávat funkci tzv. společného žaludku. Konzumují těžko stravitelný hmyz a přetvářejí jej na tekutinu bohatou na bílkoviny. Dospělci by kvůli konstrukci svého těla hmyz pozřít nemohli, na tekutině si ovšem pochutnávají.

U druhu Pheidole spadonia si biologové povšimli, že mravenci využívají larvy, aby změkčily kořist. Mravenčí dělnice rozporcovaly ulovené octomilky a jednotlivé kousky jejich těl položily pod ústa larev.

Larvy pak začaly produkovat sliny, které tkáně změkčily a učinily je poživatelnými. V některých případech larvy navíc propíchly kořist svými čelistmi, aby do nich mohly enzymy snáze pronikat a celý proces „změkčování“ se urychlil.

Larvy tedy hrají při zpracování potravy klíčovou roli, a závisí tak na nich reprodukční úspěch celé kolonie. A to není všechno.

Balíček poslední záchrany

Příroda je na první pohled krutá, avšak bez krutosti by málokterý druh přežil. A tak i mrtvá larva poskytne kolonii cennou službu. Sice poslední, ale důležitou. Je sežrána. Pokud tedy neuhynula na následek nakažlivé nemoci či toxické otravy.

A na závěr ještě jeden extrémnější případ. V případě nedostatku potravy není rozhodující, zda larva je, či není mrtvá. Když je to nutné, jsou zabity. „Jsou to výživné proteinové balíčky dostupné přímo v kolonii.

Aby královna nehladověla, je krmena larvami, případně kuklami,“ vysvětluje Schultnerová.

 

Neohrabané organismy? Ale kdeže!

Zatímco raná stádia některých druhů hmyzu (například termitů) jsou víceméně kopií dospělců, u mravenců tomu tak není. Stavba těla mravenčích larev jim neumožňuje mnoho pohybu. Nemají ani tykadla, pomocí kterých dospělci komunikují.

Vědci se dříve domnívali, že larvy nemohou se svým okolím jakkoliv komunikovat, nicméně zdání klame!

Larvy některých druhů mravenců se dokážou samy doplazit ke kořisti, kterou do mraveniště přivlekli dospělci. Další druhy signalizují rozličnými pohyby těla, že mají hlad. Vlní se, případně se stavějí do pozoru.

Na tento signál reaguje dospělý mravenec, přinese a naporcuje například roztoče. Larvy do něj následně zaboří své podlouhlé hlavy a krmí se.