Před vesele popíjejícími rakouskými vojáky stojí na popravišti 13 mužů, kteří dříve veleli boji za nezávislost Uher. Na které čeká potupná oprátka a kteří zemřou čestně salvou popravčí čety?
Maďarské povstání, zoufalý pokus o získání nezávislosti na habsburské říši, se chýlí ke konci. Zatímco dosud maďarská revoluční armáda zaznamenávala vojenské úspěchy v bojích s císařskými vojsky, teď náhle stojí proti mnohem větší síle.
Vídeň si totiž povolala na pomoc ruskou carskou armádu. V bitvě u Temešváru 9. srpna 1849 revolucionáři utrpí tak krutou porážku, že už téměř nikdo nevidí šanci, jak v odporu proti monarchii pokračovat.
![Odpor Maďarů definitivně skončí u Világoše.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2023/09/1b-1.jpg)
Bitva už není potřeba
Nadcházející bitva u rumunské obce Világoš už se nekoná. Revoluční armáda pod velením Artúra Görgeye (1818–1916) kapituluje a pokojně skládá zbraně do rukou ruských vítězů. Vzdává se 23 000 vojáků, 1400 důstojníků a 11 generálů.
Následuje tvrdá odveta rakouské moci. Stovky vojáků jsou odsouzeny k smrti, mnoho dalších násilně zařazeno do císařské armády. Vídeň ale chystá ještě jednu demonstraci své nadvlády nad uherskou zemí…
![Artúr Görgey raději kapituluje.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2023/09/2b-1-e1694681040992.jpg)
Zasáhne přítel
6. října 1849 stojí 13 maďarských generálů, vůdců národního odporu, na popravišti ve městě Aradu (dnes v Rumunsku). Pro deset z nich je připravena potupná smrt oběšením, tři stanou před popravčí četou.
Na poslední chvíli se totiž do situace vloží rakouský generál František de Paula z Lichtenštejna (1802–1887) a vyjedná změnu způsobu popravy pro svého přítele Arisztida Dessewffyho (1802–1849) a další dva důstojníky.
„Včera hrdinové, dnes mučedníci. Tak velí služba vlasti,“ znějí poslední slova generála Dessewffyho.
![Císař nechává popravit 13 maďarských generálů.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2023/09/3b-1-768x399.jpg)
(Zdroj: HISTORY revue)