Nedělní dopoledne 18. června 1815, belgické Waterloo. Francouzští pěšáci obsazují pozice, dělostřelci netrpělivě čekají na rozkaz z palbě. Někteří z nich vytáhnou z kapes dva spojené disky a na provázku je spouštějí dolů. Hrou se snaží zažehnat myšlenky na to, že zanedlouho možná zemřou…
Velká francouzská revoluce přinutí některé šlechtické rodiny opustit Paříž. Také Motierovi v létě roku 1792 nakládají zavazadla do kočáru.
„Nasedni už, odjíždíme,“ pobízí matka Adrienne 13letého Georgese Washingtona (1779–1849), který chodí kolem vozu a prohání podivnou hračku na provázku. Teď ji rychle schová do kapsy. Nesmí odjet bez ní!
Rodina slavného francouzského generála Gilberta du Motier, markýze de La Fayette (1757–1834), hrdiny z americké války za nezávislost, prchá do Flander. I tam si markýzův syn hraje s podivnou hračkou. Na konci 18. století téhle hře propadají všichni.
Při hře nemyslí na smrt
Francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta (1769–1821) nezlomila ani abdikace a vyhnanství na ostrově Elba. 20. března 1815 znovu vstupuje vítězně do Paříže. Ví, že jediný způsob, jak se udržet na trůnu, je silná armáda.
Během tří měsíců shromažďuje na 200 000 ozbrojených mužů. 18. června 1815 se schyluje k rozhodující bitvě s protinapoleonskou koalicí. Císař nyní nervózně přešlapuje, až nakonec vytáhne z kapsy spojené dřevěné kotoučky s provázkem a začne si s nimi pohrávat.
Monotónní hra ho uklidní. Jeho vojáci si krátí čas úplně stejně. „Nemyslím díky tomu na smrt,“ svěřuje se jeden francouzský důstojník druhému.
Vrať se!
Hračka se dostane i přes oceán do Nového světa. Kdo a kdy ji tam přivezl, není jasné.
Mohl to být klidně La Fayette, který v Americe pobýval poprvé už v roce 1777. Dva muži, jistý James L. Have a Charles Hettrick, si pak hračku nechávají v roce 1866 patentovat.
O půl století později se časopis Scientific American zmiňuje o dvou discích ovládaných provázkem, prý původem z Filipín. Právě zde poprvé padne slovo jojo, což znamená „pojď“ či „vrať se“.
Ať už do USA hračka připlula odkudkoli, v roce 1928 nastartuje její obrovský boom filipínský přistěhovalec Pedro Flores (1896–1963), který v kalifornské Santa Monice pracuje jako hotelový poslíček.