Itálie je ve středověku rozdrobena na kupu městských států a státečků, které mezi sebou soupeří o moc jako na běžícím páse. V mimořádně neklidných dobách je dobré vlastnit nedobytnou pevnost. Vědí to i příslušníci rodu Scaligerů, mocných vládců z Verony.
Z Verony je to jen co by kamenem dohodil k velkému severoitalskému jezeru Garda. Právě na jeho jižním břehu začínají Scaligerové budovat ve druhé polovině 13. století impozantní pevnost, která jednou ponese jejich jméno – Castello Scaligero.
Má zajistit území, jemuž vládnou. V samotném cípu malého poloostrova vyrůstá přímo na vodě nedobytný hrad s opevněným přístavem.
Staví se zhruba 100 let, a tak se z něj Scaligerové příliš dlouho radovat nebudou. Už v roce 1387 o něj přicházejí ve prospěch milánských Viscontiů, později se v rámci italských válek stávají jeho majitelem Benátky.
V roce 1506 připadne Říši, později v ní vládnoucí dynastii Habsburků. I když po stavbě nedaleké pevnosti Peschiera v 16. století začíná ztrácet na významu, vojenský charakter si Castello Scaligero uchovává až do sjednocení Itálie v 19. století.
Středověká krása
Po první světové válce se zde rozjíždí rekonstrukce, která se protáhne až do nového tisíciletí. Díky ní ale Castello Scaligero se svými věžemi a rozeklanými cimbuřími stále září ve své středověké kráse jako jeden z nejzachovalejších hradů v Itálii.
Zcela unikátní je pak jeho opevněný přístav, který nemá jinde v Evropě obdoby. Pevnost je v současnosti přístupná turistům přes sérii mostů.
Skrze ni se prochází do historického centra města Sirmione. Z hlavní věže, vysoké 37 metrů, se nabízí rozhled po celé jižní části jezera Garda.
