Povstání v Madridu bylo potlačeno. Stovky rebelů padly, mnoho dalších skončilo v celách. „Kdo měl u sebe zbraň, bude popraven!“ zní verdikt spěšně ustavené francouzské komise. V podstatě se to týká všech zajatců, protože každý Španěl u sebe tehdy nosí nůž!
Francouzi a Španělé uzavírají v říjnu 1807 tajnou smlouvu ve Fontainebleau. Dohodnou se v ní na společné okupaci Portugalska, tradičního spojence Velké Británie. Po splnění této mise se však Napoleon Bonaparte (1769–1821) rozhodne zabrat i Španělsko.
Přičemž Bourbony na zdejším trůnu hodlá nahradit svým bratrem Josefem Bonapartem (1768–1844). 23. března 1808 obsazuje Madrid francouzský expediční sbor maršála Joachima Murata (1767–1815). Obyvatelé španělské metropole se s jeho přítomností odmítají smířit.
Napětí v hlavním městě roste a 2. května (odtud název Dos de Mayo) Madriďané rozpoutají protifrancouzské povstání.
Krvavá odplata
Před královským palácem se shromáždil početný dav, lidé by se rádi dostali dovnitř. Murat na ně pošle jednotku granátníků a dělostřelecký oddíl, který zahájí palbu. Záhy se nepokoje rozšíří i do dalších částí metropole. Byť jsou Madriďané špatně vyzbrojeni, svádějí s okupanty tvrdé boje.
Ty nejprudší probíhají u náměstí Puerta del Sol, kde se vzbouřenci střetnou s egyptskými mameluky… Do večera se Muratovi podaří ve městě obnovit pořádek. Při potyčkách přišlo o život zhruba 150 Francouzů a přinejmenším 400 Španělů. Tím to ale nekonči, okupanti se chtějí pomstít.
Ustaví vojenskou komisi, která de facto nad všemi zadrženými rebely vynese rozsudky smrti. Nazítří jsou stovky zajatců postříleny! Krvavým potlačením madridského povstání však Francouzi klid v okupované zemi nenastolí. Španělé se zastrašit nenechají, naopak rozpoutají vleklou válku za obnovení své nezávislosti…
Facebook
Twitter
RSS