Největší spermie mezi všemi tvory mají octomilky, mají je dokonce dvakrát větší než sloni a až tisíckrát větší než člověk. U několika živočichů se však kromě velikosti, spermatické buňky liší také svým tvarem. Ne každá tak vzdáleně připomíná pulce.

Je to poněkud překvapivé, ale největší spermie mají právě octomilky (Drosophila), které jsou známé také pod názvem ovocné mušky. Některé druhy jsou schopny vyprodukovat spermii, jejíž délka může dosáhnout až 5,8 centimetru, tedy až dvacetinásobku jejich těla.

Jde zejména o druh Drosophila bifurca. V porovnání s lidskou spermií je jejich samčí pohlavní buňka až tisíckrát větší. Větší žádný savec, vlastně ani živočich nemá.

Vyvstává tak otázka, proč má hmyz vůbec zapotřebí vynaložit tolik energie k tvorbě gigantické spermie.

Zástupy nápadníků

Jedna samička je oplodněna větším množstvím samců. Aby měli u svých protějšků větší šanci, musejí ti méně zdatní a menší jedinci investovat více energie do tvorby co největšího množství rozmnožovacích buněk, které musejí být zároveň co nejdelší. Díky tomu se totiž zvyšuje šance na početí kvalitních potomků.

Samičky volí výhradně nejdelší spermie od nejzdravějších samců. Připomíná to obdobu pavího ocasu nebo jeleního paroží. Jen ti nejlepší tak mají možnost uspět.

Až 140 obřích spermií

Spermatické buňky jsou opatřeny bičíkem a do samičky jsou vpravovány důkladně svinuté. Zástupci rodu octomilka vytvářejí až 140 spermatických buněk.

Pozadu co se velikosti týká, není ani octomilka obecná (Drosophila melanogaster). Spermie tohoto druhu jsou velké 1,8 milimetru, přesto přesahují lidské 300násobně.

Není tak divu, že se hojně využívají v genetických výzkumech a patří ke klíčovým modelovým organismům vývojové biologie.

Různé rozmnožovací schopnosti

Octomilky se celkově různí v oblasti rozmnožovacích schopností. Octomilka obecná se například líhne ve výživných, ale nepříliš hojných zdrojích výživy a její vaječníky obsahují zpravidla 10 až 20 zralých vajíček.

Jiné druhy se vyvíjejí například v hojněji se vyskytujících, ale méně výživných substrátech, jako je například listí. Samičky tak mohou denně naklást pouze jedno vajíčko.

Vajíčka mají jeden nebo více dýchacích vlákének u předního konce. Část s vývody vyčnívá ven a umožňuje kyslíku proniknout až k embryu. Larvy se posléze živí rostlinnou potravou, ale také kvasinkami nebo mikroorganismy. Délka vývoje závisí na druhu, ale v zásadě se pohybuje od 7 po 60 i více dní.

Spermie s háčky

Také tvary spermií jsou samostatnou kapitolou. Například myší a krysí spermie mají na hlavičkách malé háčky. U některých druhů se tak mohou spojovat hlavami, a vytvářet tak jakési vláčky.

Ty posléze plavou rychleji než samostatné spermie a mají větší naději na úspěch.

Současný švýcarský evoluční biolog Stefan Lüpold ve svém výzkumu analyzoval spermie více než 100 druhů savců a dospěl k výsledkům, že čím větší živočich, tím menší spermie.

Jejich výroba je nesmírně fyzicky náročná a například sloní spermie by musela být v porovnání se samičími pohlavními orgány a délkou trasy, která ji čeká, obří. Velcí tvorové tak vše kompenzují množstvím. Tím zvýší šanci, že alespoň jedna ze spermií se k vajíčku dostane.