Zlověstný nápis v řečtině varuje před otevřením hrobu 60letého proselyty ze starověkého židovského města Bejt Še’arim. Kletba, která má přinést smrt každému, kdo se pokusí narušit jeho klid, byla objevena na tamním hřbitově při konzervačních pracích. Měli by se archeologové obávat o svůj život?

V izraelském národním parku Beit She’arim se rozprostírá bohaté archeologické naleziště. Zdejší pozůstatky starověkého židovského města založeného v 1. století př. n. l. vypovídají mnohé nejen o životě, ale i smrti tehdejších židů.

Archeologové před nedávnem například zjistili, že před 1800 lety tu byl pochován jistý šedesátiletý konvertita k judaismu jménem Jákob, kterého představa, že bude jeho hrob někdy po jeho smrti znovu otevřen, obtěžovala natolik, že místo svého posledního odpočinu raději opatřil kletbou.

A ne ledajakou!

Kletba věštící smrt každému, kdo hrob otevře byla na kamennou desku možná pro dramatičtější efekt napsána krvavě červenou barvou. Jsou archeologové pracující na odkrývání zdejších památek ohrožení?

Zdaleka by nešlo o první prokletý hrob, který po svém otevření začal rozsévat smrt!

Unikátní nápis

Kromě svérázného obsahu je pro archeology značka zajímavá ještě z řady dalších důvodů. Je to jeden z prvních dvou nápisů, které byly v Bejt Še’arim za posledních 65 let objeveny.

Navíc je to jediný nápis, který jednoznačně uvádí, že je zde pohřben konvertita, což je v době sílícího křesťanství celkem neobvyklé.

Na nekropoli v Bejt Še’arímu bylo doposud objeveno více než 300 nápisů ve čtyřech jazycích, ale ten, který na svůj hrob nechal umístit Jákob, mezi všemi vybočuje z řady.

„Iokobos (Jákob) proselyta, přísahá na sebe, že každý, kdo otevře tento hrob, bude proklet,“ stojí na kamenné značce.

Nápis pochází z pozdně římského nebo raně byzantského období a je psaný podivnou svéráznou řečtinou.

Profesor telavivské univerzity Jonathan Price, který nápis rozluštil tvrdí, že je autorem nápisu je zřejmě Jákob sám, neboť příprava náhrobních kamenů ještě za života je tehdy rozšířenou praxí.

„Takto zřejmě mluvil,“ domnívá se Price. „Jeho legrační řečtina neznamená, že se v řečtině necítil dobře.“ Ukáže se jeho varování jako účinné?

Nevíme, kde je

Psaní různých varování a kleteb na hroby není v té době nic výjimečného. Na Jákobovo značce je ovšem neobvyklé, že ve skutečnosti nebyla nalezena u jeho hrobu.

Archeologové ji objevili v do té doby neprozkoumané jeskyni, kam zřejmě nápis odnesli starověcí vykradači hrobů, kteří se Jákobova hrobu nejspíš přeci jen dostali.

Jaký byl jejich osud, je nejasné. Dostihla je kletba vyloupeného hrobu, nebo vyšly Jákobovy snahy naprázdno?

Poněkud znepokojivé na celém případu je, že kvůli přemístění značky je dnes poloha proselytova hrobu neznámá a podle Jonathana Pricea je velice nepravděpodobné, že by se Jákobův hrob podařilo v budoucnu definitivně identifikovat.

To znamená, že otevřením jakéhokoliv hrobu na židovské nekropoli se archeologové vystavují nebezpečí Jákobovy zloby. Nebo je i tato kletba psaná excentrickou řečtinou stejně neškodná jako mnohé další, na které již vědci při vykopávkách narazili?